Alexander Fleming

Alexander Fleming, objevitel penicilinu, se narodil roku 1881 v Lochfieldu ve Skotsku. Po vystudování lékařské školy při nemocnici Sv. Ma-rie v Londýně se věnoval imunologickému výzkumu. Později, jako vojenský lékař v první světové válce, studoval infekce v ranách a zjistil, že víc než mikro-bům škodí mnohá antiseptika tělesným buňkám. Uvědomil si proto potřebu ně-jaké látky, která by ničila bakterie, ale zároveň neškodila lidským buňkám.

Po válce se Fleming vrátil do nemocnice Sv. Marie. V roce 1922 během výzkumu objevil do té doby neznámou látku a nazval ji lyzozym. Produkuje ji lidské tělo, je obsažena v hlenech a slzách a lidským buňkám neškodí. Ničí urči-té mikroby, ale bohužel ne ty, které člověku obzvlášť škodí. Přestože to byl za-jímavý objev, nebyl tudíž dost významný.

Velký objev učinil Fleming v roce 1928. Jednu ze svých laboratorních kultur bakterie stafylokok vystavil vzduchu a nakazil ji plísní. Potom pozoroval, že v oblasti kultury těsně obklopující plíseň se bakterie rozpustila. Správně z toho vyvodil, že plíseň vytvořila nějakou látku, která je pro stafylokoka jedo-vatá. Brzdy byl schopen dokázat, že stejná látka znemožňuje růst mnoha jiných druhů škodlivých bakterií. A že tato látka, kterounazval podle oné plísně (peni-cillium notatum) penicilin, není škodlivá pro lidi a zvířata.

Flemingovy výsledky byly zveřejněny v roce 1929, ale zprvu nevzbudily velkou pozornost. Sám sice předpovídal, že by penicilin mohl mít význam v lékařství, avšak nedokázal vyvinout techniku, jak získat čistý penicilin, a tak se tento skvělý lék ještě víc než deset let nevyužíval.

Až koncem třicátých let narazili na jeho článek dva britští lékařští badate-lé, Howard Walter Florey a Ernst Boris Chain. Ti jeho práci opakovali a ověřili jeho výsledky. Pak získali čistý penicilin a vyzkoušeli jej na laboratorních zvířa-tech. V roce 1941 penicilin vyzkoušeli na nemocných lidech. Jejich pokusy jas-ně ukázaly, že nový lék má ohromující účinek.

Z podmětu britské a americké vlády se do věci zapojily farmaceutické firmy a dost rychle vyvinuly metody výroby velkého množství penicilinu. Zpočátku byl vyhrazen jenom pro oběti války, ale v roce 1944 byl již k mání i pro léčbu civilních obyvatel Británie a Spojených států. Po skončení války v roce 1945 se používání penicilinu rozšířilo po celém světě.

Objev penicilinu značně podnítil pátrání po dalších antibiotikách a z tohoto výzkumu vzešlo objevení mnoha jiných „zázračných léků“. Nicméně nejužívanějším antibiotikem zůstává penicilin.

Jedním z důvodů, proč je jeho užívání stále tak rozšířené, je jeho účinnost proti velkému množství různých škodlivých mikroorganismů. Úspěšně léčí syfi-lis, kapavku, zánět průdušek, zápal mozkových blan, otravu krve, vřídky, kostní infekce, zápal plic, sněť a různé další nemoci.

Další výhodou penicilinu je značná záruka bezpečnosti. Padesát tisíc dá-vek penicilinu je účinných proti některým infekcím; ale 100 milionů injekcí pe-nicilinu za den nemělo ani v jednom případě neblahý účinek.

Mizivé procento lidí je na penicilin alergických, avšak u většiny je tento lék ideální kombinací účinku a záruky jistoty.

Vzhledem k tomu, že penicilin již zachránil mnoho milionů životů a určitě jich v budoucnosti ještě mnoho zachrání, málokdo by význam Flemingova obje-vu zpochybňoval. Nebýt něj, trvalo by možná ještě hodně let, než by penicilin objevil někdo jiný. Jelikož však své výsledky publikoval, bylo jen otázkou času, kdy někdo přijde na lepší techniku výroby a rafinace.

Fleming byl šťastně ženatý a měl jedno dítě. V roce 1945 obdržel za svůj objev spolu s Floreym a Chainem Nobelu cenu. Zemřel roku 1955.