Gaudí Antoni

Obsah:

1.Úvod
1.1 Barcelona na přelomu století
1.2 Zhodnocení stylu Gaudího prací
2. Stať
2.1 Životopis
2.2 Sagrada Familia
2.3 Park Güel
3. Závěr
3.1 Přínos Gaudího díla Barceloně
3.2 Proč zrovna Gaudí?
4. Použitá literatura

1.1 Barcelona na přelomu století

Barcelona byla vzkvétajícím městem. Již v roce 1854 byly strženy staré městské hradby; město praskalo ve švech. Za několik let se rozšířilo z 20 hektarů na více než 200 hektarů. Počet obyvatel se ve 2. polovině 19. století zčtyřnásobil. Díky bavlnářskému a železářskému průmyslu kvetly živnosti; vzmáhající se buržoazii se dařilo jako nikdy. Bohatí se rádi obklopovali umělci a básníky. Často bydleli i pod jednou střechou. Pro mladého architekta to byla ideální výchozí situace. Proto ani nebylo divu, že Gaudí vytvořil skoro všechna svá díla v Barceloně; nemusel se téměř vůbec poohlížet po jiných oborech působnosti.

1.2 Zhodnocení stylu Gaudího prací

O čistotu stylu Gaudímu nikdy nešlo. Nikdy přesně nenapodoboval, spíše se inspiroval stavbami minulosti - gotikou, islámským a románským uměním. Z Art nouveautu přejímá křivky a malebnost, vzdaluje se mu však svou fantastickou obrazotvorností, touhou zpřetrhat všechny vazby s tradicí, snahou připomenout formy z minulosti a současně je popírat svými nečekanými variacemi proporcí, rytmu či dekoru.

2.1 Životopis

Antoni Placid Gaudí i Cornet se narodil 25. června 1852 jako syn kotláře v severošpanělském městečku Reus. Být synem kovotepce neznamenalo zrovna přepychové dětství a navíc ho ještě od malička trápila nemoc - revmatismus. Tato nemoc mu bránila hrát si s ostatními dětmi venku na hřišti, a proto musel být upoutaný k domu. Antoni se také rád procházel v přírodě, což bylo na tehdejší dobu neobvyklé, a když nemohl chodit tak ho vozil oslík. Tato nemoc se s ním nesla celý jeho život. Když byl Gaudí malý zemřela mu matka a později i bratr a sestra, která zanechala malou dcerku. Antoni se jí ujal a staral se také o svého starého otce. Sám se nikdy neoženil.

Antoni Gaudí již jako žák projevoval silné výtvarné nadání. Ve škole mu nejvíce šlo kreslení. Antoni se učil ze života všedních dnů a příkladem toho je: když jednou učitel připomínal, že ptáci mají křídla k tomu, aby mohli létat, malý Antoni namítl, že slepice také mají křídla, ale aby mohly rychleji běhat.

Antoni se vyučil otcově řemeslu, jak bylo na tehdejší dobu zvykem, čímž si vytříbil prostorovou představivost. V roce 1869 odešel do Barcelony studovat architekturu na universitu Escola Superior d´Arquitectura. Na studium si přivydělával v kancelářích některých architektů ve městě.

Gaudí nebyl zrovna nejlepším studentem, ale pro dobré vzdělání v základních znalostech architektury to stačilo. Za návrh hřbitovního portálu dokonce dostal známku „výtečně". Gaudí byl nadšený pro stavitelství. Jeho nevýhodou či výhodou byl umíněný charakter. Aby svému konstrukčnímu výkresu dodal více „atmosféry", začal tam kreslit pohřební vůz, který byl více propracovaný než samotná stavba. Řediteli semináře bylo jasné, že nechal absolvovat "blázna" nebo „génia". S tímhle úsudkem se ale Gaudí ve svém životě setkal ještě vícekrát.

V únoru 1878 těsně před ukončením studia Gaudí dostal první malou zakázku od města Barcelony, a to navrhnout pouliční svítilnu. Byla zhotovena a u tisku i obyvatelstva se setkala se souhlasem. Gaudí spíše pracoval za pracovním stolem a do „šuplíku" - plány, projekty, teré nikdy nebyly realizovány, až na malé výjimky, což byl např. mohutný psací stůl, ůsobící jako malá budova, který navrhl sám pro sebe. Tento stůl se bohužel ztratil. Dne 15. března 1878 dostává Gaudí diplom architekta.

Jeho první větší stavbou byl barcelonský dům Vicens, který Gaudí stavěl pro továrníka Manuela Vicensa. Zakázka byla zadána již roku 1878 a stavět se začalo v roce 1883 v ulici Calle Sant Gervasi (dnes Calle les Carolines) v Barceloně. Tato budova je stavěna v maurském slohu, který v té době přišel do módy. Střechu zdobí věžičky připomínající minarety mešit. Na tomto díle je nejzajímavější používání různých materiálů: hrubý lomový kámen s keramickými obkladačkami. U zábradlí a plotu se Gaudí od Maurského stylu vzdálil, protože je udělal z litých válcovaných železných dílců, čímž vytvořil naturalisticky působící listový ornament a tím předešel secesi více než o deset let. Další jeho stavbou, podobná domu Vicens, je Gaudího vila v Comillas El Capricho. Tato stavba je také ukázkou maurského stylu. Do výšky ční štíhlá věž jako minaret a nahoře je „víko" - Gaudího nápad. Při této práci se Gaudí seznámí s továrníkem Eusobim Güelem, který ho pověřil návrhem venkovského sídla Les Corts poblíž Barcelony. To ale nebyla jediná zakázka pro tohoto bohatého muže. Roku 1886 začíná Gaudí stavět továrníkův obytný dům, který se změní ve skutečný palác (Palác Güell). Gaudí přijde s pevnými plány, ale tyto plány se během stavby mění, jak je u většiny jeho prací zvykem. Zajímavostí tohoto domu je, že v přízemí vedle schodiště vedoucího do patra je několik schůdků pro nasedání a vysedání z koně. Další Güellova zakázka byl park podle anglického vzoru.Gaudí měl vybudovat zahradní město, které by bylo zcela v souladu s krajinou.

Mezi Gaudího významná díla patří také biskupský palác v Astroze a obytný a obchodní dům firmy Fernandéz - Andrés, známý jako de las Botines. Casa Calvet je také obchodní a obytný dům, který stojí v ulici Calle de Caps v Barceloně. Patří mezi jeho nejjednoduší stavby, ale i zde je trocha architektonického vtipu v podobě hlav tří svatých v horním poschodí, které se vzdorovitě dívají dolů. V tomto domě, jako u Güelova paláce Gaudí vytvořil pro stavebníkův byt nábytek, k němuž lze počítat i působivě upravené dveře. Roku 1905 zahájil přestavbu domu Batllóových - Casa Batlló. Na této stavbě jsou sloupy v podobě dlouhých kostí, okna ve tvaru rozevřených tlam, balkóny jako umrlčí hlavy, profil střechy vypadá jako hřbet pásovce a fasáda je pokryta mozaikami připomínající rybí šupiny. Téhož roku začal také přestavbu domu Miláových - Casa Milá neboli La Perera ( kamenolom ), který je jednoduší než Casa Batlló. Zvlněná fasáda s velkými póry připomínající zvlněnou písčitou pláž vytvořenou vracejícím se vlnobitím nemá ve světě obdoby. Ale Gaudího největší a nejslavnější dílo je kostel Zahrada Familia, ve kterém strávil poslední zbytky svého života.

Dne 7. června 1926 byl Gaudiův osudový den. Po práci se šel jako každý den pomodlit do kostela sv. Filipa Neriho, cestou ho zachytila tramvaj a vlekla ho sebou. Gaudí padl v bezvědomí na zem. Nikdo ho však nepoznal. Ačkoliv byl v Barceloně slavný, sotvakdo ho kdy spatřil. Taxikáři nechtěli chudě oděného muže odvézt do nemocnice, a tak se těžce zraněného ujali kolemjdoucí. Odvezli ho do chudinské nemocnice, kde za tři dny, tj. 10. června 1926 podlehl zranění a zemřel. Pochován je v kryptě svého nedokončeného chrámu.

2.2 Sagrada Familia

Postavit chrám Sagrada Familia napadlo roku 1881 bratrstvo sv. Josefa (byl označován za patrona dělníků). Měl vzniknout kostel k uctívání svaté rodiny, kde se měl usídlit celý komplex sociálních zařízení: školy, dílny, konferenční sály.

Původním architektem této stavby měl být Francesc de Paula Villar. Jeho plány byly ve smyslu jihoevropské gotiky. Chrám nebo kostel má pravidelný půdorys, ale to není dílem Gaudího a ani by to nemohlo být. Roku 1882 byl položen základní kámen. V témže roce ještě začala stavba krypty. Villar se brzy rozešel ve svých názorech s kuratoriem a vzdal se vedení stavby. Bratrstvo hledalo vhodného architekta a roku 1883 pověřili Antoniho Gaudího jeho dokončením.

Gaudí na tomto díle pracoval celý svůj život a v posledních letech svého života se tam i přestěhoval. Sagrada Familia neboli katedrála chudých měla a má být vybudována výhradně z darů. Ještě roku 1886 si Gaudí myslel, že ji dostaví za 10 let, jestliže bude mít ročně 360 000 peset. Za první světové války peněz moc nebylo, a tak není divu, že Gaudí vzal „klobouk" a chodil od domu k domu.

Roku 1885 začal Gaudí stavět apsidu ve zjednodušeném, podstatě zredukovaném stylu pozdní gotiky a roku 1893 ji obohatil vysokými fiála$mi s přírodním dekorem. Mezi tím přistoupil ke stavbě fasády jižní chrámové lodi. Základní gotická dispozice tohoto průčelí se ztrácí pod velkou sochařskou výzdobou, která má nejen motivy odvozené ze světa fauny a flóry, ale i zcela neobvyklé tvary, které jsou dokladem Gaudího bohaté představivosti: jakýmisi skalisky, zelenými keramickými stromy oživenými bílými porcelánovými holuby, oblaky z kamene nebo průsvitného skla, zrcadlovými stalaktity, hvězdami a souhvězdími. Čtyři vysoké věže postavil Gaudí až v pozdějších letech. Sagrada Familia má celkem 12 věží, které měly symbolizovat 12 apoštolů. Vybudována byla pouze východní strana, jejíž průčelí je zasvěceno narození Krista, a proto má světlou barvu. Západní průčelí je zasvěceno Kristově smrti, a tak má tmavou barvu.

Svoji originální techniku uplatnil i při stavbě obecní školy Sagrada Familia, která byla budována v roce 1909 jako stavba prozatímní. Škola jako taková, je svědectví o naivní představě chrámového areálu.

2.3 Park Güel

V letech 1900 - 1914 na návrší Muntavya Pelada na okraji Barcelony chtěl Eusebi Güell založit zahradní město ve stylu anglických parků, kterými byl velmi okouzlen.

Gaudí celý areál protkal cestami, které jsou zakřivené tak, aby byly zcela v souladu s terénem a přitom skýtaly možnosti zajímavých pohledů na město a krajinu v pozadí. Při této stavbě využil své nápaditosti při stavbě viaduktů různě nakloněných a odlišně ztvárněných na které použil kámen vytěžený přímo na místě. Tím celá konstrukce jakoby srůstá s celou přírodou. Při stavbě původně určené jako tržnice, použil sloupy v dórském stylu z řecké antiky, které vytvořily řeckou síň. Stropy celé síně zdobí mozaikové medailónky Josepa M. Jujola, velkého přítele Gaudího. Střecha síně vytvořila terasu, která měla sloužit pro lidové slavnosti a divadelní představení. Zábradlí celé plošiny slouží jako lavičky, a také jako zdi kolem parku, jsou různě zakřivené a obložené keramickými mozaikami složených z úlomků dlaždic a skla ztvárňující různé dekory.

Do parku se vchází po obrovském schodišti, které je ohraničeno dvěma pavilony vypadajícími jako domečky z pohádkového lesa. Střechy domků tvoří kupole pokryté barevnými dlaždicemi. Celý park stráží drak se šupinami z pestrobarevných kachlíkových destiček, který představuje Pythona – strážce vod.

Güellův záměr vytvořit na návrší zahradní město se neujal. Byly zde postaveny tři domky z nichž jeden sloužil v letech 1906 - 1925 Gaudímu za obydlí. Po smrti Güella v roce 1918 připadl pozemek městu a stal se veřejným parkem.

3.1 Přínos Gaudího díla Barceloně

Barcelona dnešních dnů patří k oblíbeným návštěvním místům turistů. Město typické svými pravoúhlými ulicemi skýtá spoustu zachovalých památek zachycující dobu největší slávy v době gotické, středověku i v secesi na konci 19. a na počátku 20. století. Svou originalitu městu právěv tomto období přinesl také architekt Antoni Gaudí svými neobvyklými stavbami. Dílo Antoniho Gaudího má zcela zvláštní a osobitou tvář novodobého umění. Stavby a projekty katalánského architekta upoutávají nejen umělce, historiky a teoretiky, ale také obyčejné lidi, kteří se sjíždějíz celého světa, aby obdivovali jeho jedinečný přístup k architektuře.

3.2 Proč zrovna Gaudí?

Jméno Antoni Gaudí jsem poprvé slyšela asi v 8 letech při hovoru mých rodičů a strýce nad fotografiemi z dovolené ve Španělsku. Maminka si jeho stavby zamilovala tak, že ji strýc k narozeninám věnoval publikaci o dílech A. Gaudího, kterou jsem si prohlížela. Když si rodiče později naplánovali dovolenou ve Španělsku, měla jsem konečně možnost uvidět jeho stavby ve skutečnosti. Dodnes si pamatuji svůj úžas nad jeho chrámem Sagrada Familia, pro jeho obrovskou výšku a mohutnost. Nadšení pro jeho nápady jsem ale získalaaž v parku Güel, když jsem se dívala na jeho zajímavé sloupy, seděla nazvláštních lavičkách a bdivovala barevnost celého parku.

4. Použitá literatura
Antoni Gaudí, Rainer Zerbst, Vydadvatelství Slovart 1985 Bratislava
Gaudí, Felix Haas, Vydavatelství Odeon 1971 Praha
Architektura 20. století, Státní pedagogické nakladatelství 1978 Praha
Dějiny umění 9, José Pijon, Vydavatelství Odeon 1991 Praha
Světové Dějiny umění, Bernardo Philip Groslier, Nakladatelství Cesty
1996 Praha
Internet: Life and Works of Antoni Gaudí