Třebízský Václav Beneš

Narodil se 27.2.1849 ve vsi Třebíze u Slaného, podle které si dal ke svému jménu literární přívlastek Třebízský. Vystudoval gymnázium ve Slaném a v Praze. Již od dětství v něm rodiče probouzeli zájem o historii. Po absolvování pražského bohosloveckého semináře působil jako kaplan na různých místech. Zemřel velmi brzy ? 20.6.1884 v Mariánských Lázních, příčinou smrti byla plicní choroba.

Václav Beneš Třebízský psal historické povídky a romány. Osobitost jeho prózy byla dána jeho zarytým vlastenectvím a demokratického smýšlení. Představitelem národa byly pro něho především lidové vrstvy. Čerpal z Dějin od Palackého, z místních kronik a z městských archívech.

Své povídky řadil Třebízský do souborů dle historické doby, v které se odehrává děj.

V povídkovém souboru V červáncích kalicha zobrazuje mistra Jana Husa a jeho předchůdce, Milíče a Štítného. V souboru Na stavech uvádí zase Jana Žižku. Soubor V záři kalicha jsou zobrazeny obrazy z různých etap husitského hnutí. Celkově Třebízský hodnotil dobu husitskou kladně, největší sympatie dával táborům, porážku husitství pokládal za neštěstí pro národ.

Největší část díla věnoval době pobělohorské ? Pobělohorské elegie.
Je autorem románu Trnová koruna (1879) ? zde poukazuje na mravní rozpory českých katolíků, kteří slouží v císařském vojsku. Román Bludaři se odehrává v době braniborské a vysvětluje hnutí sedláků, kteří se vzepřeli zotročování. V románu Bludné duše (1879) líčí selské povstání na Slánsku v 80.letech 18. století, vyprovokované hlavně vrchností.