Toman Karel

Vlastním jménem Antonín Bernášek. Narodil se 25.2. 1877 v Kokovicích u Slaného v rolnické rodině. Studoval na gymnáziu ve Slaném a Příbrami – již zde se začínají objevovat jeho první literární pokusy. Začal studovat práva v Praze, ale studium nedokončil, žil bohémským životem. Sblížil se s anarchistickým kruhem literátů kolem S. K. Neumanna. Podnikl dlouhou cestu do Berlína, Holandska, Anglii a Paříži a o svých zážitcích napsal několik fejetonů do českých anarchistických novin. Peníze získával z krátkodobých zaměstnání, jež většinou z vlastní vůle opustil. V roce 1917 vstoupil do redakce Národních listů. Po válce z redakce odešel, několik let pracoval v knihovně senátů, poté se nechal penzionovat. Po osvobození byl jmenován národním umělcem. V roce 1945 definitivně uspořádal své básně. Zemřel 12.6. 1946.

Karel Toman se velmi soustředil k lyrické poezii, dokonce i jeho žurnalistické projevy se blížily k básním v próze. V jeho prvotině Pohádky krve (1898) se vyrovnává s básnickou dekadenci. Zato ve sbírkách Torzo života (1902) a Melancholická pouť (1906) se již setkáváme s poezií z generace anarchistických buřičů, s kolektivní revoltou, odporem ke společnosti. Ve sbírce Melancholická pouť básník vyjadřuje svůj pocit společenského vyděděnce.

Sbírka Sluneční hodiny (1913) představuje novou etapu Tomanovy tvorby, dochází k pokusu o sjednocení revolty a tradice.

Období první světové války mělo vliv i na Tomanovu tvorbu, změnila se především tématika. Ve sbírkách Verše rodinné a jiné (1918) a Hlas ticha (1923). Toman sleduje, jak se válka a společenské převraty odrážejí v osudech prostých lidí. Sbírka Měsíce (1918) vznikla také za války, má 12 částí. Jeho poslední sbírkou je Stoletý kalendář (1926).