Nováková Teréza

Dívčím jménem Lanhausová. Narodila se 31.7. 1853 v Praze v česko-německé rodině. Dokonalá znalost němčiny, angličtiny a francouzštiny ji umožnila sledovat evropskou literaturu, později i překládala. Po svatbě roku 1876 se odstěhovala se svým mužem do Litomyšle. Velkým vzorem jí byla Karolína Světlá. Svou literární a veřejnou činnost zahájila roku 1882. Více než 30 let se poté podílela na úsilí o všestranné zrovnoprávnění ženy. Dále se snažila zachránit lidovou kulturu před tlakem průmyslové výroby a nivelizace. V Litomyšli strávila celých 19 let, po smrti manžela se vrátila do rodné Prahy. Nováková postupem času přilnula k východním Čechám až se stal východočeský venkov nejvlastnějším autorčiným domovem. Zemřela 13.11. 1912.

V dílech Terézy Novákové se velmi často objevují náměty z městského života – Z měst i ze samot (1890), Maloměstský román (1890).

Její umělecké dozrání znamenaly povídky psané od roku 1893 a vydané v knize Úlomky žuly (1902). Velmi známá je povídka „Drobová polévka“ , kde je vylíčena chudoba rodiny. Stará matka čeká až ji zámožný syn pošle výslužku ze zabijačky, ale stále nic neposílá. Matce je líto, že na ni zapomněl. V povídce je vylíčen vztah rodičů s dětmi.

Vedle povídek spolupracovala na sborníku Východní Čechy a je autorkou několika východočeských románů:
Děj románu Jan Jílek (1898) se odehrává v 18. století. Román Jiří Šmatlán (1900) je příběh člověka přemýšlivého, nábožensky založeného, který přemýšlí o tom, jak nejlépe uspořádat společnost, hledá neustále pravdu. Seznamuje se střízlivým ateistou Hamerníkem, který ho seznamuje s učením socialismu. Román Na Librově gruntě (1901) pestře vykresluje východočeský venkov v letech 1847-53. Autorka zde ukazuje tehdejší rozvrstvení na vesnici, líčí rozpor mezi sedláky a chudinou. Látkově i myšlenkově nejbohatší autorčin román Děti čistého živého (1907) se odehrává na Prosečsku v letech 1860-1900. Hlavními hrdiny jsou členové náboženské sekty, která neuznává žádnou církev a hledá dobro a spravedlnost na zemi. Hlavní myšlenkou díla je touha člověka po lepším životě. Životopisný román Drašar (1910) zachycuje osudy vlasteneckého kněze Josefa Justina Michla (Drašar).