Hrabal Bohumil

Narodil se 28.3. 1914 v Brně, záhy se rodina se přestěhovala do Polné. Studoval na gymnáziu v Nymburce, kam se rodina časem přestěhovala (otec dostal místo správce tamějšího pivovaru). Roku 1935 se zapsal na právnickou fakultu University Karlovy, závěrečné zkoušky na vysoké škole však musel na šest let odložit, neboť došlo k uzavření českých vysokých škol. Za války vystřídal mnoho povolání - úředník, výpravčí, dělník. Po skončení války využívá jednatřicetiletý Bohumil Hrabal možnost ukončit vysokoškolská studia, roku 1946 je promován doktorem obojího práva.
Roku 1952 utrpěl Bohumil Hrabal těžký úraz, po návratu z nemocnice následovala dlouhá pracovní neschopnost, rehabilitace v sanatoriu. Jelikož nemůže dále vykonávat těžkou práci, přechází pracovat do Sběrných surovin. Zde pracuje do roku 1959 a poté nastupuje jako kulisák v divadle S. K. Neumanna v Libni.

Roku 1962 na popud Jiřího Koláře se Bohumil Hrabal stává spisovatelem na volné noze. Jeho povídky vycházejí v časopisech a konečně koncem ledna roku 1963 vychází první kniha Perlička na dně, roku 1964 Pábitelé – povídky, jejichž hrdiny jsou lidé žijící na okraji společnosti.
Taneční hodiny pro starší a pokročilé (1964) – novela
Ostře sledované vlaky (1965) – novela získala několik ocenění
Inzerát na dům, ve kterém nechci bydlet (1965) – povídková sbírka
Postřižiny (1970)
Obsluhoval jsem anglického krále (1971)
Městečko, kde se zastavil čas (1973) – vypravěčem i hrdinou je sám autor, líčí zde zážitky z dětství, objevují se zde hrdinové z Postřižin dožívající svůj život v domově důchodců.
Něžný barbar (1973) – kniha věnovaná výtvarníkovi Vladimírovi Budníkovi při příležitosti pátého výročí jeho předčasné smrti. Jde opět o vzpomínky, tentokrát hlavně na Libeň padesátých let.
Slavnosti sněženek (1975) – oficiálně vyšla až roku 1978, v tomto vydání chybí několik původních povídek
Příliš hlučná samota (1976) – novela znamenající vrchol celého díla Bohumila Hrabala.
Krasosmutnění - povídková kniha, v níž v 23 prózách autor s hýřivou obrazností a neukojitelnou vypravěčskou euforií rozvíjí sled stylizovaných vzpomínek z předválečného a válečného období, viděným chlapeckýma očima
Harlekýnovy milióny

Bohumil Hrabal patří k nejvýznamnějším českým spisovatelům 20. století. Jeho dílo podstatně ovlivnilo vývoj české prózy jak stylově, tak tematicky. Stejně významný je Hrabalův vliv ve filmu a divadle. Základním přínosem jeho většinou krátkých próz je prezentace hovorového proudu, obecného jazyka a obyčejného člověka jako nepatetického hrdiny.
Patří k nejčtenějším českým autorům doma a nejpřekládanějším v cizině. Některá jeho díla byla zfilmována a zdramatizována.
Bohumil Hrabal zemřel 3.2. 1997 v nemocnici při pádu z okna. Příčina jeho smrti není jasná.