Páral Vladimír

Vladimír Páral (*1932) je nejvýznamnějším představitelem novodobé české sociologické a civilizační satiry, tíhnoucí v nejlepších autorových dílech k žánru společenského románu. Spisovatel pochází z Prahy, maturoval však v Brně a vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Pardubicích. Třináct let pracoval jako inženýr ve východočeských a severočeských průmyslových závodech, od roku 1967 – s výjimkou několikaletého působení v Severočeském nakladatelství v Ústí nad Labem – se stal spisovatelem z povolání. Páralovou knižní prvotinou je téměř neznámá próza Šest pekelných nocí, již vydal roku 1964 v Havlíčkově Brodu pod pseudonymem Jan Laban. Širokou čtenářskou veřejnost si však získal hned neobyčejně úspěšnou prozaickou pentalogií o “pěti způsobech ukájení”. Určující ráz jí vtiskla již úvodní novela celého cyklu – Veletrh splněných přání (1964), příběh “pokleslé aktivity” mladého ústeckého technika. Po něm následovaly Soukromá vichřice (1966), sarkastický obraz sociálních a citových hranic všedního manželství, a Katapult (1967), satirický pokus o groteskní férii o ženatém inženýrovi, jenž si pomocí seznamovacích inzerátů pořídil sedmero dalších životních družek v duchu ideje “jízdní řád do ráje”. Nejambicióznějším románem z prvního umělcova období jsou Milenci a vrazi (1969), v němž spisovatel načrtl fatalisticko-biologický, ale sugestivní nárys vývoje lidstva. Pentalogii uzavřela Profesionální žena (1971), ve které realistická satira vyústila v parodii na dobrodružnou a brakovou literaturu. Na tyto prózy měla navázat tzv. bílá série, hledající smysluplnou realizaci přirozené lidské aktivitu v moderní době (Mladý muž a bílá velryba, 1973, Radost až do rána, 1975, Muka obraznosti, 1980), Páralovým vrcholným dílem sedmdesátých let je však “román naděje” Generální zázrak (1977). V dalším desetiletí předeslal spisovatel k žánru antiutopicky laděné science fiction (Pokušení A-ZZ, 1982, Válka s Mnohozvířetem, 1982).