Rasputin

Rasputin se narodil v nejodlehlejším koutě Rusi: na Sibiři. Byl pokřtěn jako Grigorij Jefimovič Novycha. Později přijal jméno „Rasputin“, což v překladu znamená „zhýralý“. Nosil ho s necudnou rozkoší. Byly na něm nápadné dvě věci:ohnivé, spalující oči a neukojitelná touha po ženském pohlaví. Svou nevinnost ztratil s manželkou ruského generála Kubasova. Ta ho svedla za pomoci šesti komorných ve své ložnici. Ve dvaceti letech se oženil s Praskovjou Fjodorovnou. Náhlé osvícení způsobilo, že opustil tři děti a vydal se po prašných cestách Ruska, aby kázal kacířskou a zmatenou víru pochybné náboženské sekty „chlystů“. Tato sekta věřila, že pro to, aby se člověk dostal na správnou cestu, musí nejdříve zhřešit. Tento kult Rasputinovi mimořádně vyhovoval. Brzy se usadil v Petrohradu, které žilo v západním stylu. Pro Rasputina to bylo místo, kde se cítil jako doma. Našel si byt v módní ulici a přijímal tu dámy. V roce 1903 se rychle rozšířila jeho pověst hostitele, který po večeři odváděl návštěvnice do svatyně nejsvětější: do ložnice. Den co den ho v jeho domě obklopovaly mladé dámy, kterým říkal „učednice“. Ve vesnicích a městech měl pověst světce a léčitele. Lidé si vyprávěli celé legendy o jeho biblickém „přikládání rukou“. Jestli měl skutečně jiné schopnosti než předimenzovaný sexuální apetit, není jasné. Ale v očích carevny se zdál být požehnáním. Měla starost o zdravotní stav mladého careviče Alexeje. Chlapec byl hemofilik. V roce 1908 poprvé povolala Rasputina do Zimního paláce, aby vyzkoušel své léčitelské schopnosti na churavějícím carevičovi. Rasputin přišel k dítěti střapatý, neupravený, rovnou z ložnice manželky jednoho generála. Z protokolu dvora si nic nedělal. Chlapec shodou okolností zrovna krvácel. Záhadným způsobem, pravděpodobně hypnózou, se mu ho podařilo utišit. Pro carevnu to byl zázrak a požehnání. Nikdy na něj nezapomněla. Od toho dne se osudy Svaté Rusi, Romanovců a tohoto šarlatána pevně propojily. Konzervativní ministry a šlechtu šokovalo, jakým způsobem se s Rasputinem spustily nejvyšší dámy země. Prosili cara, aby se „šíleného mnicha“ zbavil. Bez úspěchu. Mikuláš musel nakonec jejich důvody uznat. Car poslal „mnicha“ do exilu. Když Rasputin roku 1911 odjel, zhoršil se zdravotní stav mladého careviče. Rasputina tedy z exilu propustili a on opět začal chodit do Zimního paláce. O čtyři roky později se dostal na vrchol své moci. Ovlivňoval všechno. Od jmenování církevních hodnostářů až po výběr ministrů.
Jeho způsoby šokovali šlechtu, která v nich viděla urážku civilizovaného chování. V roce 1916 zosnoval princ Felix Jusupov, manžel carevniny neteře, spiknutí proti „šílenému mnichovi“. Tento čin spáchal společně s Vladimirem Mitrofanovičem Puriškevičovem a vévodou Dimitrijem Pavlovičem, carovým bratrancem. Pozval Rasputina na večeři. Chtěl ho otrávit posledním chodem. 29.prosince o půlnoci se Rasputin v přízemí Mojkovského paláce s chutí pustil do jídla vydatně posypaného kyanidem. Rasputin požádal o další jídlo. Vypadal opile. Juspov vyběhl nahoru do pokoje a řekl přátelům, že Rasputin stále žije. Vrátil se s nabitým revolverem a dvakrát do Rasputina střelil.Ten spadl na zem, ale nebyl mrtev. Střelil do něj ještě čtyřikrát, ale on ještě pořád žil. Nakonec jej utopili v řece Něvě.