Watt James

James Watt se narodil Agnes a Jamesovi Wattovým 19. 1. 1736 v Greenocku v jihozápadním Skotsku. Jeho otec v něm viděl nástupce pro svůj podnik. Byl ale zklamán, protože malého Jamese pronásledovaly neustálé choroby a také zůstával pozadu za svými vrstevníky. Do obecné školy začal chodit až v patnácti letech, ve věku, kdy jiní školu opouštěli. Ačkoliv tam strávil pouze dva roky, byl tam velmi nešťastný. Nejradši trávil čas v otcově dílně, kde se učil pracovat s kovem a dřevem.

Po smrti své matky musel osmnáctiletý James opustit svůj rodný dům v Greenocku a odstěhovat se ke svým příbuzným do Glasgowa, kde se chtěl vyučit mechanikem. Jediný městský mechanik, který se živil příležitostnými opravami optických a rybářských nástrojů, nebyl Wattovi dobrým učitelem. V Glasgowě uzavřel také cenné přátelství s některými členy profesorského sboru na tamní univerzitě. Na jejich doporučení odjel roku 1755 do Londýna, kde ho přijal do jednoletého učení mistr Morgan, který byl pověstný přesnými matematickými přístroji.
Když se po roce vrátil do hlavního města Skotska, nepřijalo ho dobře. Podle tehdejších cechovních řádů trvalo učení sedm let. Jelikož se Watt učil pouze jeden rok, nepovolila mu městská správa otevřít vlastní mechanickou dílnu. Tuto situaci pomohl Wattovi vyřešit starý přítel z univerzity, který mu svěřil opravu hvězdářských přístrojů patřících univerzitě. Práce, kterou Watt odvedl, byla tak dokonalá, že univerzita využila svého práva k svobodnému rozhodovaní o využití akademické půdy, a jmenovala Jamese Watta univerzitním mechanikem.

Při jednom setkání Watta s přítelem Robinsonem padla náhodná zmínka o možnostech sestrojit silniční parovůz. V době Wattových třiadvaceti let se používaly již několik desítek let ohňové stroje s parním pohonem vynálezce Thomase Newcomena. Watta tento nápad velice zaujal, ale příliš se mu dílo nedařilo. O čtyři roky později přivezli Wattovi do dílny na univerzitě k opravě školní model Newcomenova ohňového stroje. Tato oprava se nedala vyřešit bez důkladného studia vlastností páry. Watt, který se do této chvíle o parní stroje nezajímal, rázem propadl kouzlu páry. Když objevil příčinu závady a pochopil nedostatky Newcomenova principu, začal pracovat na vlastní konstrukci výkonnějšího a úspornějšího parního stroje. Na postavení zkušebního modelu ale neměl dostatek peněz.
Wattův projekt zaujal Roebucka z Birminghamu, majitele železárny, který byl ochoten financovat Jamesovi pokusy. S Roebeckovou podporou se mu podařilo postavit zkušební model a v roce 1769 získal na svůj stroj patent.

Po dlouho let se Wattovi nedařilo navázat na svůj první úspěch a doba platnosti patentu pomalu končila. Proto když ho navštívil jeho dávný přítel Small, aby ho získal pro Boultonovu továrnu v Birminghamu, řekl Watt ano.

Jelikož Boultonovy se podařilo prodloužit dobu patentu o patnáct let, přestěhoval se Watt do Birminghamu, kde plánoval výrobu svých parních strojů ve velkém. Roku 1775 se Wattovi podařilo dokončit montáž prvních dvou parních strojů, které byly díky Wattovu originálnímu nápadu úspornější než stejně výkonné Newcomenovy ohňové stroje. Zanedlouho byla Boultonova továrna zavalena objednávkami. Watt se ale nedal svést k nečinnosti a svůj stroj stále zdokonaloval.

Nynější Wattovy parní stroje, stejně jako Newcomenovy ohňové stroje, se daly použít jen tam, kde síla páry působila jen v jednom směru v přímé dráze. Tam, kde byla potřeba roztáčet kola strojů, zůstávalo vodní kolo jediným zdrojem hnací síly.
Myšlenka sestrojit univerzální parní stroj pronásledovala Watta dlouhou dobu. Nakonec se mu podařilo vymyslet převod, která si dal v roce 1782 patentovat. Při přestavbě stroje přišel Watt na nápad využít k práci obou zdvihů pístu ve válci. Touto originální myšlenkou se zrodil dvojčinný parní stroj, který dával dvojnásobný výkon než předchozí parní stroje.

Poté, co roku 1800 předali Watt a Boulton závod do rukou svých synů, uchýlil se James do ústraní na statek ve Walesu. Ani ve stáří však nezapomněl na ty, kteří mu pomohli, a stáli při něm v těžkých chvílích. Část svého majetku věnoval glasgowské univerzitě a ve svém rodném Greenocku zřídil na svůj náklad vědeckou knihovnu.

Watt dosáhl úcty doma i v zahraničí. Byl mu udělen čestný doktorát na univerzitě v Glasgowě, stal se členem Královské společnosti v Londýně, Vědecké společnosti v Edinburghu a francouzské Akademie věd v Paříži.

25. srpna 1819 James Watt umírá ve svém domě v Heatfieldu, Birmingamu.