Edvard Beneš

Československý státník a politik se narodil 28. května roku 1884 v Kožlanech na Rakovnicku jako nejmladší syn v malorolnické rodině. Po studiích na vinohradském gymnáziu v letech 1896-1904 se zapsal na filosofickou fakultu v Praze. Roku 1904 odjel do Paříže, kde studuje na Sorbonně a na Svobodné škole politických a sociálních nauk. Ve Francii zůstal, s vyjímkou krátkého pobytu v Londýně, do roku 1907, kdy přesídlil do Berlína. Vysokoškolské studium ukončil v roce 1908 nejprve doktorátem práv v Dijonu a o rok později složením zkoušek v Praze. Tři roky, od roku 1910-1913, vyučoval na pražské obchodní akademii a pak přednášel sociologii na uviverzitě. Po propuknutí 2. světové války v roce 1914 byl podnícen k organizování vnitřního odboje. Obstarával zejména spojení mezi Prahou a Masarykem ve Švýcarsku. V září 1915 odešel do zahraničí a od té doby jsou jeho životní osudy úzce spjaty s Tomášem Garrigue Masarykem. Beneš obhájil v mírovích smlouvách z roku 1919 a 1920 koncept práva československého národa na sebeurčení. Od vzniku státu byl ministrem zahraničí a v letech 1919-1926 a 1929-1935 poslancem Národního shromáždění. V letech 1921-1922 byl Beneš premiérem. Beneš byl také člen československé strany národně socialistické. Jako místopředseda této strany výrazně ovlivnil její politiku. Po abdikaci prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka byl 18.12 1935 zvolen druhým československým prezidentem. Edvard Beneš stál u zrodu Společnosti národů a jako její předseda prosazoval politiku kolektivní bezpečnosti. S poválečnou evropskou velmocí Francií uzavřel spojeneckou smlouvu (1924) a již předtím, v letech 1920 ‑ 1922, smlouvami s Jugoslávií a Rumunskem vytvářel obranný systém Malé dohody. Hodlal zavést v zemi velmi radikální změny hospodářské a sociální. O tom v Moskvě v prosinci 1943 jednal se zahraničním vedením Komunistické strany československé. 16.5 1945 začal Beneš svými dekrety uskutečňovat záměr „revoluci nacionální spojit s revolucí hospodářskou“. Roku 1940 vytvořil v Londýně československou emigrantskou vládu složenou hlavně z buržoazních politiků, která byla postupně uznána všemi mocnostmi protihitlerovské koalice. Prezident Beneš byl 28.10 1945 potvrzen v úřadě Prozatimním národním shromážděním. Beneš byl 19.6 1945 znovu zvolen prezidentem. Prezident Beneš vycházel z úvahy, že Československo neleží mezi Západem a Východem, ale mezi Německem, v jehož přeměnu nevěřil, a Sovětským svazem, v jehož demokratizaci věřil. Proto přijal demise nekomunistických ministrů.Po zhroucení pokusu o reakční puč prezident Edvard Beneš dne 7.června 1948 abdikoval z funkce prezidenta po druhé, protože odmítnul podepsat novou, lidově demoktatickou Ústavu 9. května. Tento závěr Benešovy politiky znamenal definitivní krach masarikismu a všech s ním souvisejících politických směrů. Edvard Beneš umřel dne 3.září 1948 v Sezimově Ústí.