Antonín Zápotocký

Tento československý prezident se narodil 19. prosince roku 1884 v Zákolanech jako syn průkopníka českého dělnického hnutí. Kameníkem a sochařem se vyučil v letech 1900 – 1914 v Mělníku a od počátku století do roku 1914 působil jako funkcionář sociální demokracie na Kladensku a redaktor jejího tisku. Za první světové války byl vojákem rakousko – uherské armády. Po vzniku Československa se stal jedním ze zakladatelů levice v sociální demokracii a organizátorem dělnických rad. Roku 1920 se zúčastnil druhého kongresu Komuninistické internacionály. V prosinci 1920 patřil k hlavním organizátorům generální stávky na Kladensku a spoluúčastnil se pokusu o levicový puč. Za tuto činnost byl Zápotocký devět měsíců vězněn. Ve dvacátých letech patřil ke Šmeralově skupině ve vedení Komunistické strany Československa. V letech 1922 – 1925 byl Antonín Zápotocký generálním tajemníkem komunistické strany. Ve vedení strany se udržel i po pátém sjezdu v únoru 1929, když jeho zvolení prosadíl delegát z Komiterny. Po tomto sjezdu překonal některé nesprávné názory a účastnil se práce nového revolučního vedení strany.

Ve třicátých letech byl Antonín Zápotocký představitelem komunistických Rudých odborů a organizátorem mostecké stávky ( 1932), která byla největším stávkovým bojem v Evropě během světové hospodářské krize. Ve druhé polovině třicátých let usiloval o sjednocení československých odborářů na protifašistické platformě. Když byla krátce po Mnichovu zastavena činnost komunistické strany, byl Antonín Zápotocký představitelem legálního vedení strany až do jejího úředního rozpuštění 27. 12. 1938. Krátce po okupaci byl Antonín Zápotocký v dubnu 1939 zatčen při pokusu o ilegální přechod hranic do Polska a až do února 1940 vězněn na Pankráci. Po květnu 1945 se stal předsedou Ústřední rady odborů a poslancem Národního shromáždění.

Od roku 1948, na jehož přípravě i průběhu se významně podílel, byl do června 1948 místopředsedou a poté do roku 1953 předsedou československé vlády. Jeho činnost v období kultu osobnosti byla ovlivněna některými negativními důsledky tohoto období. Po Gottwaldově úmrtí až do své smrti zastával Zápotocký funkci prezidenta republiky. Do této funkce byl zvolen 21. března roku 1953. Jako vedoucí funkcionář Komunistické strany Československé i z titulu státních funkcí nese spolu s dalšími lidmi odpovědnost za nastolení a provádění organizovaného násilí v Československu. Spolurozhodoval o zatčeních, podílel se na přípravě politických procesů a zavádění všech forem poúnorového teroru. Byl však poměrně oblíben mezi občany, kteří oceňovali jeho skromnost a občanské „zabouření“ proti drobným nepravostem každodenního života a rozmáhající se byrokracii. V padesátých letech vyšly autobiografické romány Antonína Zápotockého o počátcích a vývoji českého dělnického hnutí. Antonín Zápotocký umírá dne třináctého listopadu roku 1957 v Praze.