Český protektorátní prezident

Emil Hácha
(17.7.1872-27.6.1945)

Emil Hácha, český protektorátní prezident, jedna z tragických postav českých politických dějin, přichází na svět 17. července roku 1872 v Trhových Svinech.
Po absolvování právnické fakulty pražské Karlovy univerzity působí Emil Hácha jako úředník zemského výboru Království českého a jako rada Nejvyššího správního dvora ve Vídni.
Během první světové války spolupracuje Emil Hácha s dr. Ferdinandem Pantůčkem, napojeným na český protirakouský odboj (na organizaci Maffie) - Pantůček je po vzniku samostatného Československa jmenován prezidentem senátu Nejvyššího správního soudu: Emil Hácha se pak stává členem tohoto soudu.
V roce 1925, po Pantůčkově smrti, nastupuje Emil Hácha, jmenován T. G. Masarykem (viz Masaryk, T. G.) na jeho místo.
V letech 1918-1938 je Hácha činný i jako vědecký pracovník - publikuje povícero vědeckých prací z oboru mezinárodního práva, přitom je expertem na právo anglosaské (je též znalcem anglické literatury, se svým bratrem přeloží i román "Tři muži ve člunu" Jeroma Klapky).
Jako uznávaný právník je Emil Hácha soudcem haagského soudního dvora a před podepsáním Mnichovské dohody působí několik let jako člen legislativní rady, poradního orgánu československé vlády.
Po podepsání mnichovského diktátu a následné abdikaci prezidenta E. Beneše (viz Beneš, Edvard) a přijetí ústavního zákona o autonomii Slovenska a Podkarpatské Rusy (přitom je změněn název republiky na Česko-Slovensko) je dr. Emil Hácha 30. listopadu roku 1938 jako nezávislá a respektovaná osobnost jmenován do funkce prezidenta republiky.
14. března roku 1939 odjíždí prezident Hácha do Berlína, na jednání s A. Hitlerem (viz Hitler, Adolf) - odjíždí ještě jako prezident Česko-Slovenska (ale Česko-Slovenska Mnichovskou dohodou a Vídeňskou arbitráží z podzimu roku 1938 okleštěného a vnitřně přetvořeného). Při zahájení jednání ale Česko-Slovensko již neexistuje - sněm v Bratislavě vyhlašuje v poledne 14. března roku 1939 slovenskou nezávislost, do čela Slovenského štátu se pak staví J. Tiso (viz Tiso, Jozef).
Po brutálním a vyčerpávajícím Hitlerově nátlaku (v noci ze 14. na 15. března), pak zcela vyčerpaný Hácha svěřuje Čechy a Moravu "pod ochranu Říše"... - ihned nato následuje okupace zbylých českých zemí vojsky wehrmachtu.
16. března se pak Emil Hácha, poté, co A. Hitler vyhlásí v Praze Protektorát Čechy a Morava, stává státním prezidentem tohoto protektorátu.
Prezident Emil Hácha se po svém jmenování ocitá v těžké situaci - okupanti a gestapo jsou pro něj "bestie a hyeny" a K. H. Frank "odporný krokodýl". Dokud může spolupracovat s premiérem protektorátní vlády A. Eliášem (viz Eliáš, Alois) (do příchodu Heydricha {viz Heydrich, Reinhard} do Prahy), jeho politické postoje a postupy odpovídají premiérově politice retardace (tj. pasivního odporu).
Ještě v říjnu roku 1939 Emil Hácha odvážně odmítne slib věrnosti Hitlerovi a říšskému protektorovi K. von Neurathovi (viz Neurath, Konstantin von) podává protesty proti germanizaci českého národa, žádá též propuštění zatčených českých vlastenců, včetně vysokoškolských studentů - prostřednictvím premiéra Eliáše a Z. Dolanského je přitom ve spojení s londýnským exilem, s exprezidentem E. Benešem. Ještě v dubnu roku 1941 pak Hácha Benešovi sděluje: "Souhlasím se společným postupem a podřizuji se mu". Za pět dní přichází od Beneše odpověď: "Zprávu Háchy a Beneše jsem obdržel. Děkuji jim upřímně, jejich stanovisko je mužné, statečné a důstojné..."
Po příchodu nového protektora, R. Heydricha, se situace diametrálně mění - A. Eliáš je zatčen, Heydrich se rozpoutáním teroru (v rámci prvního stanného práva a likvidací Háchových blízkých spolupracovníků) snaží Háchův odpor zlomit. Když Heydrich odhalí napojení Háchy na Z. Dolanského, jeho tlak se ještě vystupňuje - svoji šanci zároveň vycítí i domácí kolaborantské kruhy: Emil Hácha pod tlakem Němců jmenuje, na druhý pokus, poprvé odmítne, do vlády E. Moravce.
Pak přijde atentát na Heydricha - po jeho pohřbu pak 9. června roku 1942 Emil Hácha znovu jedná s Hitlerem, který mu pohrozí likvidací a vystěhováním zbytku českého národa ještě za války. V dalších měsících, v době heydrichiády, po vyhlazení Lidic a po masových popravách se Hácha zlomí. Navíc se u něj stále rychleji rozvíjí těžká arterioskleróza - jak po válce prohlásí Národní soud, soudící kolaboranty s Říší, soud, který jinak není Háchovi nijak příznivě nakloněn, není Emil Hácha od ledna roku 1943 fakticky zodpovědný za své činy - osamělý, nemocný a duševně zlomený starý muž nemá v posledních letech okupace důvěru ani Němců, ani českých fašistů a ani domácího a zahraničního odboje. "Háchovština" se přitom stává synonymem pro kolaboraci...
Dne 13. května roku 1945, po skončení druhé světové války, je pak Emil Hácha na pokyn ministra V. Noska, zatčen na lánském zámku a dopraven do vězeňské nemocnice na Pankráci, kde 27. června roku 1945 umírá. Háchův pohřeb se pak koná za mimořádných bezpečnostních opatření na vinohradském hřbitově o tři dny později, z příkazu ministerstva vnitra nesmí být exprezidentovo jméno vyryto na jeho náhrobním kameni.


EMIL HÁCHA
(12. 7. 1872 - 27. 6.1945)
právník, prezident druhé republiky

Život:
Narodil se 12. července 1872 v Trhových Svinech. Otec Josef Hácha byl úředníkem, matka Marie se za svobodna jmenovala Klausová. Měl mladšího bratra Theodora. V šesti letech byl zapsán do druhé třídy, neboť byl velmi nadaný. V r.1882 byl přijat do primy českobudějovické české školy (stávající gymnázium J. V. Jirsíka), kde si oblíbil literaturu a hudbu. V dospělosti dokonce přeložil se svým bratrem humoristický román "Tři muži ve člunu". Byl vynikajícím znalcem anglické literatury. Když byl v sekundě, zemřel mu otec. Na gymnáziu se naučil německy, anglicky a francouzsky. Po gymnáziu vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po zdárném ukončení studia pracoval v jedné advokátní kanceláři, ale nebyl tam spokojen, a proto odešel do služeb Zemského výboru království českého. R. 1902 se oženil s Marií Klasovou (sestřenicí z matčiny strany), z tohoto manželství se narodila jediná dcera Milada. V r. 1916 byl povolán za člena Nejvyššího správního soudu a povýšen do funkce dvorního rady. V r.1918 vznikla Československá republika a bylo zapotřebí dobrých právníků. Hácha byl jmenován senátním prezidentem Nejvyššího správního soudu a r. 1925 byl povýšen do funkce prvního prezidenta. Byl znám jako vynikající právník, i proto se stal soudcem haagského soudního dvora. 1924 – 1929 byl docentem Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Publikoval články v právnických časopisech. Rok 1938 byl pro Háchu tragický- zemřela mu jeho manželka (to ho trvale poznamenalo), rozvedla se jeho dcera Milada a on pochopil, že se nikdy nestane dědečkem. Zesnulé manželce napsal soubor básní "Omyly a přeludy".

Ukázka z díla:
Báseň Večer, kde vylíčil touhu muže:
Tušíš ty za pozdních večerů,
že touhy mé chvějí se v éteru,
v tajná že tisknou tě objetí,
a k ňadrům ti pocely doletí?

Po smrti manželky napsal v básni Epilog:
Bez ní jsou síně mé všechny zas pusté a prázdné,
z čarovné pohádky smutek a stesk jen mi zbyl,
tesklivá vzpomínka vadne a vadne,
životem unaven nemám již útěšný cíl.
Zasuta mrtvými troskami naděje mizí
stopa, jíž touha má spěchávala k ní,
tuším, že rozechvělá spočívá v náručí cizí,
kdysi má radost a přelud můj poslední.

Osudná volba

Poslední ranou roku 1938 byla jeho volba prezidentem tzv. druhé republiky. Prezident Edvard Beneš totiž abdikoval a emigroval do Anglie. Předsedou vlády byl gen. Syrový, který měl některé prezidentské funkce. Ministrem zahraničí se stal F. Chvalkovský. Ze strany Adolfa Hitlera přicházelo nové vládě mnoho výhružek. Jak sám řekl: „Musí být možno kdykoli rozdrtit zbytek Československa, kdyby se jeho politika stávala Německu nepřátelskou.“ A doplnil to tím, že musí být zakryto, že by se jednalo o válečný konflikt.
Členové vlády vybírali vhodného kandidáta na úřad prezidenta. Potřebovali dobrého právníka, a tak je napadl Emil Hácha. Proč právě Hácha? Byl to vynikající právník, byl ve věku, kdy měl životní zkušenosti, do té doby se nezabýval politikou (ale věděl, že má za úkol např. udržet si spojence) a jeho zdravotní stav byl v té době ještě dobrý (stěžoval si pouze na nespavost). Po prvním jednání k dohodě nedošlo, druhého dne Hácha prohlásil, že se obětuje a kandidaturu přijímá. Podle dcery Milady chápal Hácha funkci prezidenta jako oběť. Judr. Emil Hácha se stal prezidentem 30. listopadu 1938.

Prezident Hácha:
14.3. 1939 musel Hácha odjet za Hitlerem do Berlína. Myslel si, že se bude řešit hlavně otázka Slovenska, ale Slovensko vyhlásilo právě 14.3. samostatnost. 15.3. mezi první a druhou hodinou noční Hácha jednal s Hitlerem. Hácha prohlásil: „Jsme si vědomi, že osud českého národa je položen do rukou říšského kancléře.“ A Hitler zareagoval: „Mým úmyslem vskutku je, aby český národ nerušeně žil“ a dodal, že o 6 hodině ranní překročí říšské vojsko hranice a narazí-li na odpor, bezohledně ho zlomí. Hitler předložil Háchovi ultimátum, jehož nepřijetí by vedlo k totálnímu bombardování Prahy a válce.

Výsledek Berlínského jednání:
1. Hácha vložil osud českého národa do rukou Hitlera.
2. Přijmuty kapitulační podmínky požadované něm. vládou- např. nenastane žádné přerušení veřejného a hospodářského života, vše musí být v normálním chodu.
Hácha po příjezdu do Prahy řekl ministru Havelkovi: „Nic si z toho pane kolego nedělejte, není to tak zlé. Budeme mít vlastní stát, ovšem bez armády a zahraničního ministra.“ Hácha s Chvalkovským se domnívali, že okupace bude jen dočasná, ale nepočítali s vyhlášením Protektorátu Čechy a Morava. 16. 3. vyhlásil na Pražském hradě ministr zahraničí Ribbentrop a Hitler výnos o zřízení Protektorátu, jím byla nastolena diktatura nacionálně socialistického režimu. Po vyhlášení Protektorátu se Hácha ocitl ve velmi těžké situaci. Okupanti a gestapo byli pro něj „bestie a hyeny“, státní tajemník K. H. Frank „odporný krokodýl“. Prezident odmítl v říjnu 1939 slib věrnosti Hitlerovi, podával protesty proti germanizaci a žádal o propuštění zatčených vlastenců. 9. června, v den Heydrichově pohřbu, jednal Hácha v Berlíně s Hitlerem. Hitler hrozil likvidací a vystěhováním zbytku českého národa ještě během války, Hácha mírnil jeho zuřivost.
Podle Národního soudu nebyl Hácha od ledna 1943 fakticky odpovědný za své činy. Osamělý, nemocný a duševně zlomený starý muž zemřel 27. 6. 1945 v Praze ve vězeňské nemocnici na Pankráci, jeho ostatky byly uloženy na Vinohradském hřbitově.

Literatura: Tomáš Pasák – Judr. Emil Hácha
Helena Petrův – Právní postavení židů v Protektorátu Čechy a Morava
Referaty.SK"
Emil Hácha

český právník a státník, prezident Česko-Slovenské republiky a státní prezident Protektorátu Čechy a Morava
Při svém odjezdu do Berlína 14.března 1939 byl Emil Hácha ještě prezidentem Česko-Slovenska, byť Mnichovskou dohodou a Vídeňskou arbitráží z podzimu 1938 okleštěného a vnitřně přetvořeného. Když začal jednat s Hitlerem, neexistoval už ani tento stát, neboť sněm v Bratislavě vyhlásil v poledne toho dne slovenskou samostatnost. Po brutálním nátlaku v noci ze 14.na 15.března vyčerpán, už "div ne mrtev" Hácha svěřil Čechy a Moravu do "ochrany Říše". 16.března vyhlásil Hitler v Praze Protektorát Čechy a Morava a Hácha se stal jeho státním prezidentem.

Emil Hácha byl zkušený právník. Roku 1896 absolvoval právnickou fakultu pražské university a působil pak převážně jako úředník zemského výboru Království českého a rada Nejvyššího správního soudního dvora ve Vídni. Zde za 1.světové války spolupracoval s dr.Ferdinandem Pantůčkem, napojeným na Maffii, který byl po vzniku ČSR jmenován prezidentem senátu Nejvyššího správního soudu. Hácha se stal jeho členem a po Pantůčkově smrti ho T.G.Masaryk roku 1925 jmenoval prezidentem tohoto orgánu. Hácha publikoval vědecké práce z oboru mezinárodního práva, byl expertem na anglosaské právo a také znalcem anglické literatury; se svým bratrem přeložil i známý humoristický román "Tři muži ve člunu" Jeroma Klapky Jeroma. Jako uznávaný právník byl soudcem haagského soudního dvora a před Mnichovem působil po několik let jako člen legislativní rady, poradního orgánu vlády.

Rok 1938 nebyl pro Háchu šťastný. V únoru mu zemřela choť Marie, s níž měl šťastné a harmonické manželství a její smrt (podobně jako rozvod jeho dcery) na něj zapůsobila tak, že si připadal osamělý. Po Mnichovu, abdikaci E.Beneše na úřad prezidenta, přijetí ústavního zákona o autonomii Slovenska a Podkarpatské Rusi a změně názvu státu na Česko-Slovensko byl dne 30.11.1938 zvolen jako nezávislá osobnost prezidentem republiky. E.Beneš mu ke zvolení gratuloval a Háchova odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. S jejím obsahem seznámil též P.Drtinu, tehdejšího referenta prezidentské kanceláře. Když po svém zvolení prezidentem Česko-Slovenska trávil vánoce na Slovensku, dostalo se mu od J.Tisa příslibu, že dosažená slovenská autonomie je vrcholem snah Slováků.