Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna

Albrecht z Valdštejna (celým jménem kníže Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna), český šlechtic a vojevůdce, jedna z nejvíce rozporuplných osobností českých dějin, přichází na svět 14. září roku 1583 v Heřmanicích u Jaroměře jako potomek chudého šlechtického rodu (je synem Viléma z Valdštejna a Markéty Smiřické) - když pak jako dvanáctiletý, v roce 1595 osiří, vyrůstá v péči poručníka Jindřicha Slavaty z Chlumu a Košumberku.

Vzdělání získává Albrecht z Valdštejna nejprve ve škole Jednoty bratrské (na Košumberku), poté navštěvuje různé jezuitské a evangelické školy (např. luteránské gymnázium ve slezském Goldbergu), v roce 1599 pak začíná studovat na evangelické univerzitě v německém Altdorfu - studia ale nedokončí, po roce je ze školy vyloučen.

Vojenská dráha Albrechta z Valdštejna začíná v roce 1604, kdy se jako poddůstojník pěchoty účastní tažení do Uher proti Štěpánu Bocskayovi a Turkům (1604-06), od roku 1606 pak již Albrecht slouží jako plukovník českých stavů.
Ve stejném roce 1606 vstupuje Albrecht z Valdštejna do služeb arciknížete (a budoucího císaře) Matyáše, bratra císaře Rudolfa II. Habsburského. Zároveň Valdštejn konvertuje ke katolictví.

V roce se Albrecht z Valdštejna žení - jeho manželkou se stává Lukrécie Nekšovna z Landeka, dědička rozsáhlých moravských statků.
Po manželčině smrti (1614) vstupuje Albrecht z Valdštejna do služeb Ferdinanda Štýrského, budoucího císaře Ferdinanda II. Habsburského, jemuž pak zůstane věrný i po vypuknutí stavovského povstání v českých a moravských zemích (1618) - ač je jmenován plukovníkem jednoho ze tří moravských pluků, sebraných k obraně moravské neutrality, přechází s vojskem na císařovu stranu, ve Ferdinandových službách (je plukovníkem císařských kyrysníků) pak po bitvě na Bílé hoře (1620) a porážce českých stavů získává konfiskacemi stavovského majetku obrovský majetek. Mimo jiné, jeho pluk se účastní zatýkání jednoho z nejvýznamnějších umělců té doby, Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic.

V roce 1621 je pak Albrecht z Valdštejna jmenován vrchním velitelem pražské vojenské posádky, v roce 1622 se stává zemským vojenským velitelem v Čechách. Ve stejném roce je Albrecht jmenován hrabětem, o rok později pak knížetem. V této době se Albrecht z Valdštejna též podruhé žení, a to s Isabelou z Harrachu.
V roce 1625 se z Albrechta z Valdštejna stává vrchní velitel císařské armády (tj. generalissimus) a povýšen na vévodu - stává se vévodou frýdlantským.
V čele císařské armády (armády žoldnéřské, kterou sám s císařovým souhlasem buduje a která má až sto tisíc mužů) pak Albrecht z Valdštejna (od roku 1627 též vévoda zaháňský, v letech 1628-30 vévoda meklenburský, od roku 1632 vévoda hlohovský) poráží v dánské válce vojska P. A. z Mansfeldu a dánskou a nizozemskou armádu ve Slezsku, podaří se mu též obsadit severní Německo, nicméně jeho snahy o vybudování císařského loďstva se míjí účinkem, v roce 1628 je jmenován admirálem Oceánského a Baltského moře.
V roce 1630 pak přichází Valdštejnův první pád - na nátlak německých (říšských) kurfiřtů jej císař Ferdinand II. Habsburský propouští ze všech armádních funkcí.
V prosinci roku 1631, po významných neúspěších císařských vojsk v Evropě a významných vojenskopolitických změnách v Evropě (vpád Sasů do českých zemí, vypuknutí švédské války atd.), je pak ale Albrecht z Valdštejna povolán zpět a staví se opět do čela císařské armády.
V letech 1632-33 pak Albrecht z Valdštejna slaví jeden vojenský úspěch za druhým - vyhání saská vojska z Čech, odrazí švédský útok u Norimberka, bojuje (nerozhodně) v bitvě u Lützenu - jeho moc a sláva jsou takové, že se jej snaží protihabsburská koalice získat na svoji stranu, za spojenectví pak Francie a Švédsko nabízejí Valdštejnovi český královský trůn - v této chvíli Valdštejn zaváhá a nabídku odmítne.
Zaváhání v jednání se Švédy a Francouzy se Albrechtovi z Valdštejna vymstí - začátkem roku 1634 je císařem Ferdinandem II. císařským patentem podruhé zbaven velení císařské armády a prohlášen za zrádce - v Chebu, kde hodlá (patrně) uzavřít spojenectví se Švédy, je pak Albrecht z Valdštejna 25. února roku 1634 svými vlastními důstojníky zavražděn.
Dnes jsou Valdštejnovy ostatky uloženy ve valdštejnské hrobce v Mnichově Hradišti.