František Josef I.

V kritických chvílích roku 1848, kdy se habsburská monarchie otřásala v základech, nahradil Ferdinanda V. jeho synovec František Josef I. Nástup mladého panovníka symbolizoval změnu vládního kursu opět směrem k absolutismu. Pro tento typ vlády měl nový monarcha všechny předpoklady. Učitelé a preceproři z něho vychovali zdravého, tělesně otužilého, disciplinovaného a zbožného muže, přesvědčeného o společenské nadřazenosti aristokracie a stavějícího nadevše dynastické zájmy Habsburků a armádu, v níž spatřoval hlavní sloup existence podunajského soustátí. Ostatně panovníkova záliba v uniformách a vyznamenáních byla pověstná. V obecnou známost také vešla jeho vynikající paměť i byrokratické až pedantské sklony. Císař vstával brzo ráno a úřadování patřilo k jeho vášním. Těžká porážka rakouských vojsk na italských bojištích roku 1859 znamenala nejen ztrátu Lombardie, ale též revizi dosavadního politického systému. František Josef I se zřekl absolutismu a roku 1861 vydaná únorová ústava přinesla kýžený krok k vytvoření parlamentarismu, který se však v habsburské říši neprosadil v úplnosti. Uvolněnější politická atmosféra zapůsobila příznivě i na dění v průmyslových českých zemích. Naděje na dosažení politické svébytnosti svitla českým politikům po další porážce rakouských armád, tentokrát ve válce s Pruskem roku 1866. Z katastrofy u Hradce Králové však více vytěžila energická maďarská reprezentace, která si roku 1867 vynudila přeměnu monarchie na Rakousko-Uhersko, zatím co českým zemích zůstalo federativní uspořádání odepřeno. Císař se ani nedal korunovat českým králem. I když se František Josef I., v Čechách nazývaný "starý procházka", dožil požehnaného věku, nebyl svým osudem spokojen. Nepodařená a posléze formální panovníkovo manželství ukončil anarchista Luccheni, který císařovnu Alžbětu probodl pilníkem, mocnářův syn Rudolf zase spáchal sebevraždu, bratr Maxmilián zahynul v Mexiku a synovec František Ferdinand d´Este, následník trůnu, podlehl smrtícím kulkám v Sarajevu. Atentát na něj posloužil jako rozbruška první světové války. Mezi posledními větami, které pronesl stařičký císař před svým skonem, zaujal přítomné pozoruhodný výrok: "převzal jsem trůn za nejtěžších okolností a předávám jej za ještě těžších. Byl bych rád, kdybych toho Karla mohl ušetřit... Jakoby umírající mocnář tušil, že se dějiny habsburské monarchie počítají už jen na měsíce.