Jan ®i¾ka z Trocnova

Jan ®i¾ka z Trocnova
(?1360 - 11.10.1424)
"Husitský kní¾e"

Jan ®i¾ka z Trocnova, èeský váleèník a husitský vojevùdce, jedna z nejslavnìj¹ích postav èeské historie vùbec, mu¾, jen¾ je v dobì své nejvìt¹í slávy nazývaný "husitský kní¾e", pøichází na svìt nìkdy kolem roku 1360 v ji¾ních Èechách, v Trocnovì, na Èeskobudìjovicku, v rodinì svobodného zemana Øehoøe.
®i¾kovo dìtství, mládí (a vùbec celý ¾ivot do roku 1400) jsou dnes zahaleny tajemstvím, dobové prameny o ®i¾kovì ¾ivotì pøíli¹ nehovoøí - pøesto je známo, ¾e nejspí¹e jako dvanáctiletý ®i¾ka po zranìní meèem pøichází o levé oko, ¾e se pozdìji ¾ení a ¾e má nejspí¹e i dìti. Té¾ je známo, ¾e se mu jako trocnovskému hospodáøi nedaøí a ¾e nakonec o své hospodáøství pøichází.
V prvním desetiletí 15. století Jan ®i¾ka, spoleènì s mnoha dal¹ími zchudlými jihoèeskými zemany, bojuje proti expanzivním snahám rodu Ro¾mberkù - je èlenem skupiny lapkù a zbojníkù lupièe Matìje (snad od roku 1406?), skupiny, která nièí a pøepadává ro¾mberský majetek.
V roce 1409 Jan ®i¾ka z Trocnova získává od krále Václava IV. Lucemburského amnestii, v letech 1410-1411 se (pravdìpodobnì) úèastní váleèných ta¾ení proti øádu nìmeckých rytíøù v Polsku, pøedpokládá se jeho úèast v bitvì u Grunwaldu.
V roce 1412 pak Jan ®i¾ka z Trocnova vstupuje do slu¾eb krále Václava IV. a usazuje se v Praze, kde se podruhé ¾ení (man¾elka mu pak porodí dceru). Pod vlivem kázání Jana Husa se v následujících letech Jan ®i¾ka pøikloní k husitským idejím, stává se s nìj zanícený stoupenec reformace - v roce 1419, 30. èervence, se pak aktivnì úèastní první pra¾ské (novomìstské) defenestrace, vedené Janem ®elivským.
Na podzim stejného roku (tedy roku 1419) Jan ®i¾ka z Trocnova odchází v èele radikálnì orientovaných husitù do Plznì, v jejím¾ okolí pak svede v bojích proti katolickým pánùm své první vítìzné bitvy jako husitský vojevùdce (bitva u Nekmíøe, bitva u ©tìnovic).
V bøeznu roku 1420 Jan ®i¾ka z Trocnova se svými stoupenci Plzeò opou¹tí (tlak katolíkù je stále silnìj¹í, situace v Plzni je pro husity jen stì¾í udr¾itelná) a vydává se jihovýchodním smìrem - do Sezimova Ústí, centra jihoèeských husitù.
Bìhem této cesty jsou pak husitské oddíly 25. bøezna roku 1420 u Sudomìøe napadeny vojskem katolických pánù z Písku a Strakonic - toto støetnutí konèí slavným vítìzstvím husitù.
Po svém vítìzství husité pøicházejí na Tábor (novì zalo¾ené centrum husitù nad øekou Lu¾nicí, severnì od Sezimova Ústí, které sami husité znièí) a Jan ®i¾ka z Trocnova se stává jedním ze ètyø táborských hejtmanù.
Po vyhlá¹ení první køí¾ové výpravy proti èeským zemím a po pøíchodu køi¾áckých vojsk, vedených øímskonìmeckým císaøem Zikmundem Lucemburským, se Jan ®i¾ka z Trocnova v èele táborských husitù vydává na pomoc Praze, která je køi¾áckou výpravou oble¾ena - 14. èervence roku 1420 je pak svedena legendární bitva na pra¾ském Vítkovì, kde spojené síly táborským husitù a pra¾anù nad køi¾áckým vojskem vítìzí.
Po vítìzství na Vítkovì se Jan ®i¾ka z Trocnova stává jednou z nejvìt¹ích husitských autorit - v následujících letech nebude v èeských zemích silnìj¹ího a respektovanìj¹ího vojevùdce.
V roce 1421 potkává ®i¾ku osobní ne¹tìstí - pøi obléhání hradu Rábí pøichází (v únoru) i o druhé oko.
Ve stejném roce je Jan ®i¾ka z trocnova zvolen (v èervnu) èáslavským snìmem do prozatímní zemské vlády a podílí se (ji¾ jako vrchní hejtman Tábora) na likvidaci nejradikálnìj¹ích èástí táborských husitù - pikartù a adamitù.
V letech 1421-22 se Jan ®i¾ka úèastní mnoha bitev v oblasti støedních Èech, 7. ledna roku 1422 pak porá¾í (jako slepý vojevùdce) u Havlíèkova (Nìmeckého) Brodu vojska druhé køí¾ové výpravy proti èeským zemím.
V roce 1423 Jan ®i¾ka z Trocnova opou¹tí, po sporech s tamními knì¾ími (®i¾ka je zastáncem programu ètyø artikulù pra¾ských a podporuje spí¹e støední mì¹»anské vrstvy), Tábor a odchází do východních Èech, kde zakládá spoleènì s tamními orebity tzv. Men¹í Tábor, jeho¾ politickým programem je tzv. ®i¾kùv vojenský øád z dubna roku 1423).
V létì roku 1423 se Jan ®i¾ka z Trocnova zmocòuje Hradce Králové, poté se musí bránit koalici tvoøené konzervativní utrakvistickou ¹lechtou, která se spojila s pra¾any a èástí ¹lechty katolické - nicménì, v prvních mìsících roku 1424 se ®i¾kovi daøí získat si na svoji stranu nìkteré ze spojencù Tábora a v bitvì u Male¹ova (7. èervna roku 1424) pak nad kali¹nicko-pra¾sko-katolickou koalicí zvítìzí.
V následujících týdnech Jan ®i¾ka postupnì obsadí Kouøim, Nymburk, Èeský Brod a dal¹í mìsta a sídla, v srpnu roku 1424 pak stojí Jan ®i¾ka v èele svých vojsk pøed Prahou - od jejího obsazení nakonec ale ustoupí, kdy¾ s jejími pøedstaviteli uzavøe smír (záøí 1424).
Po tìchto událostech se èeské husitské hnutí opìt spojuje, pra¾ané, ®i¾kovi orebité i táborité se dohodnou, ¾e spoleènými silami vytáhnou proti Moravì, ovládané Albrechtem Rakouským a odklánìjící se od idejí utrakvismu.
Pøi tomto ta¾ení pak ¾ivot Jana ®i¾ky konèí - 11. øíjna roku 1424 Jan ®i¾ka z Trocnova náhle a neèekanì, po krátké chorobì, umírá pøi obléhání mìsta Pøibyslavi.