Flaubert Gustave

Gustave Flaubert
(1821 – 1880)

život:
- realistický francouzský spisovatel narozený r. 1821 v Rouenu v lékařské rodině
- studoval práva, ale nedokončil je, jelikož trpěl epilepsií
- celý svůj život zasvětil literatuře, žil uzavřený život, ale i přesto se v literárním kroužku, který navštěvoval v Paříži, setkával se Sandovou, Zolou, Turgeněvem
- miloval exotiku, cestoval do Tuniska – stejně jako např. Oscar Wilde, Guy de Maupassant – a do Orientu – domníval se, že v exotice je ukrytá krása, kterou nenacházel ve Francii, romantický prvek v jeho životě
- pohrdal fr. maloměšťáctvím
- „Nenávist k měšťákovi je počátkem ctnosti.“
- Nikdy se neoženil, manželství nepovažoval za důležité, dokonce prohlásil: „Ano, manželé mají žít věčně spolu, aby byli potrestáni za hloupost, že se vzali.“
- r. 1880 umírá tam, kde se narodil, v Rouenu
obecně o díle a vztahu k literatuře:
- literatura je pro něj „estetickým náboženstvím“
- První fr. romanopisec, který chápe prózu jako estetickou záležitost
- důležité je v prvé řadě JAK je to napsané a až v druhé řadě samotný příběh
- základem všeho je STYL, TVAR – hodně si hraje s texty, jeho práce je až vyumělkovaná, jednu stránku psal třeba celý den
- Jeho dílo je však výrazně realistické, ale svým způsobem, je nezaujaté, nehodnotí, krásu vidí v objektivnosti a pouze podrobně popisuje city postav, na rozdíl od Balzakových nebo Stendhalových děl, která hodnotí.
- Zároveň je předchůdcem Zolova naturalismu
- věci, které popisuje jsou vyplněny „prázdným prostorem“, který si má čtenář sám konkretizovat
- Společným tématem všech jeho románů je ironické a skeptické pojímání života
- Nejvíce se o jeho životě dozvídáme z korespondence, ve kterých líčí své názory na estetiku

Dílo: romány:
Paní Bovaryová
podtitul Mravy venkovského života
- Nejvýraznějším Flaubertovým dílem; vychází r. 1857
- román z normandského prostředí, který popisuje rozpad romantické iluze paní Emmy Bovaryové, která vyrůstala v klášteře a ovlivněná četbou dívčích románů sní o lásce. V první části díla je popisováno mládí Karla Bovaryho, lékaře, který si bere Emmu za manželku. Krásná a povrchní Emma doufá, že sňatkem konečně pozná lásku, avšak postupem času začíná hořce litovat. S manželem jednoho dne navštíví krásný ples, zde je ohromena vikomtem, na kterého stále myslí. Tehdy se v ní vše zlomí. Emma touží po přepychu, který poznala na plese, po Paříži, zatímco ji obklopuje stereotyp, nuda maloměsta, nesvoboda snaží se tento pocit zahnat utrácením, na které ani nemá dostatečné prostředky. Flaubert chladně líčí Emminu deziluzi a utrpení. Stává se z ní nešťastná tvrdohlavá žena, způsoby svého manžela nemůže vystát, irituje ji. Ten ji nade vše miluje, ale je omezený, pohodlný a nevidí, že k němu Emma cítí odpor. Narodí se jí dcera, ke které se vůbec nechová jako matka, zamilovává se, je nevěrná svému manželovi. Stále více se prohlubuje deziluze, více se zadlužuje, až všechno skončí její morální i fyzickou zkázou.
- střet světa snů a reálného světa – Emma žije pouze svými iluzemi
- postavy jsou popisovány bez hodnocení, velmi podrobně
- Za tento román byl Flaubert obžalován za urážku veřejné mravnosti a náboženství,ale obhájce spor vyhrál, román totiž nemravnost nepodporuje, pouze na ni poukazuje.
- Navíc byl soudní spor reklamou, velký zájem o dílo, dokonce bylo uznáno za vzor realistického románu
- dokonce na základě Paní Bovaryové vznikl literární pojem BOVARISMUS, tedy útěk z reálného světa k iluzím
- odráží psychický stav Flauberta – „Paní Bovaryová jsem já“

obdobné téma ztráty iluzí je líčeno v
Citové výchově
V tomto románu se odehrávají 2 paralelní příběhy. První je příběh romantika Moreaua, který se chce postupně stát spisovatelem, hudebním skladatelem, malířem, vědcem a politikem, má talent,ale ne vytrvalost, dovede pouze snít. Zamiluje se, ale láska končí opět rozčarováním. Moreauovým opakem je Deslauriers, myslící pouze na svůj prospěch, je naopak houževnatý, ale příliš romantický ve svých představách o budoucnosti. Mezi jeho plány a skutečnými možnostmi na jejich uskutečnění je velký rozpor. Vše tedy skončí ztroskotáním snů obou mužů. Je to jedno z nejpesimističtějších děl fr. prózy.
Salambo
Tento historický román se odehrává ve starověkém Kartágu, po skončení 1. punské – římsko-kartaginské války. Najatí kartaginští vojáci se domáhají po Kartágu odměny. Rozpory vyústí v povstání a vleklé války mezi Kartágem a vojáky, vše ukončí Salambo, dcera Kartaginského vojevůdce, která se vypraví do nepřátelského tábora. Součástí románu je i milostný příběh Salambo s vůdcem vzbouřenců Mathem.
- Román je až vědecký, neosobní.
- Flaubert se inspiroval svými cestami do Tuniska
- F. vytvořil jiný typ historického románu, než byl dosud, respektuje pravdu, objektivně popisuje děj i postavy
Bouvard a Pécuchet /buvar a pekiše/
Byli jednou dva písaři
- poslední autorův nedokončený román – po jeho smrti vydaný Guy de Maupassantem - o hlouposti a omezenosti maloměšťáků. Příběh pojednává o dvou písařích v penzi, kteří se odstěhovali na venkov, aby zde s nadšením, ale absolutně bez úspěchu a talentu šířili vědu a umění.
- opět je zde líčena maloměšťáckost, kterou Flaubert nesnášel
- Bylo to ztvárněno jako seriál v ČST - Sovákem a Horníčkem, velký úspěch

Povídky: Tři povídky, Pokušení svatého Antonína /1874/, ad.