Hessenská Alexandra Fjodorovna

Alexandra Fjodorovna Hessenská

Život poslední ruské carevny:

Alexandra se narodila 6.června roku 1872 v Německu. Byla to princezna hessenská. Hned v dětství ji umřela její maminka Alice (chodila pomáhat nemocným a nakonec se sama stala obětí-zemřela na záškrt). Alexandru tedy vychovávala její babička , britská královna, Viktorie.

Jako dvanáctiletá dívenka odjíždí Alix do Ruska na svatbu své starší sestře Elle a zde se poprvé setkává s šestnáctiletým carevičem Mikulášem. O deset let později se oběma splní jejich přání-manželství. Jejich svatba však proběhla v pochmurném prostředí státního smutku, jelikož tři týdny před vstupem do manželství, zemřel car Alexandr III. Čerstvý novomanžel se stává zároveň i novým carem.

Mikuláš nikdy nebyl průbojný a hlavou státu se stát nechtěl, byla to však jeho povinnost, kterou musel splnit. Byl, totiž prvorozeným synem. Mikuláš byl vynikající manžel a otec svých dětí, o jeho vládě to však říci nelze. Za jeho vlády se Rusku nevedlo zrovna nejlépe. Lidé neměli co jíst a ze zoufalství jedli i slámu, mechy, lišejníky či kůru stromů.

Rok 1904 byl velice šťastný, zvláště pro Romanovce, jelikož se konečně po čtyřech dcerách narodil dědic trůnu carevič Alexej. Radost však netrvá dlouho, protože lékaři zjišťují u malého chlapce smrtelnou nemoc-hemofilii. Po narození syna se život Alexandry značně změnil. Neustále se modlila za zázrak a zázračného léčitele. Za krátkou dobu se objevil ruský mužík Rasputin, pocházející z Uralu. Dodnes o tomhle muži panují rozpory. Byl to šarlatán, sexuální zvrhlík, nebo zázračný léčitel jak tvrdí lékaři? V každém případě, vždy dokázal zastavit carevičovo vnitřní krvácení a carevninu hysterii.

Alexandra ve svém životě nebyla moc šťastná. Celé Rusko ji nenávidělo a proklínalo. Jediné co ji drželo při životě byla: láska, víra a naděje, že ji přece jen někdy ruský národ přijme, i když je Němka.

Přichází rok 1914 a s ním i 1.světová válka. Rusko vstupuje do Trojdohody, ale během dvou let je ruská armáda vybita na bojištích. Pro Rusko to znamenalo jen jediné, opět tisíce mrtvých lidí.

V březnu roku 1917 svrhla únorová revoluce cara a nastolila republiku. Carská rodina byla uvězněna v Carském Selu. V létě 1917 odjela do vyhnanství na Sibiř. Ve městě v Tobolsku ji zastihl listopadový převrat.
V dubnu a květnu 1918 odvezli bolševici nejprve cara s carevnou (dcerou Marií) a pak i jejich další děti do uralského města Jekatěrinburgu. Carská rodina nevěděla co se bude dít. Jestli přežijí, nebo umřou. Ale přece tam byla naděje, jelikož československé legie přichází Romanovcům na pomoc.

Přichází 16.červenec 1918. Popravčí komando povolává Romanovce do suterénu domu, pod záminkou, že se budou fotografovat. Byly přichystané dvě židle, na které se posadil car Mikuláš II. držící v náruči malého synka (careviče Alexeje) na druhou se posadila carevna Alexandra. Za ně do řady se postavily malé carevničky: Olga, Taťána, Marie a Anastázie. Po krátké chvilce, ale místo fotografů přichází popravčí komando a útočí na carskou rodinu.

Nejprve byl smrtelně zasažen Car Mikuláš II. hned po něm carevna Alexandra, která umírá s vědomím, že nedokázala zachránit své děti. Přesto však k ní byl osud milosrdný, jelikož neviděla, jak bolševici dobili její dcery bajonety.

O deset dní později dobily Jekatěrinburg československé legie, ale přišly pozdě pro Alix a její rodinu.

Píše se 17.červenec 1998, přesně 80 let po vyvraždění rodu Romanovců. Alexandra konečně nachází důstojné místo posledního odpočinku po boku svého manžela Mikuláše II. a dcer Olgy, Taťány a Anastázie ve Svatokateřinské kapli. Ale dvě rakve chyběly a chybí dodnes pro carevničku Marii a careviče Alexeje. Jejich pozůstatky se dosud nenašly.

Dodatek: Přeci jen se Alexandra Fjodorovna Hessenská dočkala toho, po čem celý život toužila, aby ji Rusko přijalo, a tak se opravdu stalo. Jen se toho nikdy nedožila, jelikož ji ruský lid přijal až po téhle hrozné katastrofě, kdy byl vyvražděn celý rod Romanovců, který se držel vlády od roku 1613.

Literatura: Carolly Erickson