Balbín Bohuslav

Bohuslav Balbín
3. 12. 1621 – 29.11. 1688

Balbínův život se odehrál na pozadí přelomových událostí, které předurčily v podstatě celé novověké české dějiny a jejichž stopy nacházíme ještě dnes v našem národním charakteru. Byly mu pouhé tři roky, když na příkaz Habsburků začala násilná rekatolizace českých zemí. Tři čtvrtiny národa, které byly tehdy protestantského vyznání, měly jen dvě možnosti - buď přijmout katolickou víru anebo opustit domov a už nikdy nespatřit svou vlast.

Balbín problémy s vírou neměl. Narodil se v katolické rodině v Hradci Králové jako syn nepříliš zámožného měšťana, správce pardubického panství. Otec však záhy zemřel a chlapce se ujal rodinný přítel. Balbín vyrůstal na zámku v Častolovicích, v prostředí pevné katolické víry. Odmala projevoval mimořádné nadání, neúnavně četl a zajímal se o historii. Od deseti let navštěvoval jezuitské školy, v patnácti letech vstoupil do jezuitského řádu a v osmnácti začal studovat filozofii v pražské jezuitské koleji Klementinum. To vše v době, kdy českou zemi stíhaly nové rány. Porážka našeho stavovského povstání byla jen prvním dějstvím strašlivé třicetileté války (1618-48), v níž se střetla téměř celá Evropa. Student Balbín byl svědkem vpádu švédské armády, která v r. 1639 krutě vyplenila polovinu Čech. Když v r. 1642 obhajoval doktorát, Švédi vyplenili Moravu. V r. 1648 se zúčastnil obrany Prahy. V r. 1649, když poslední nepřátelské oddíly konečně odešly z Čech, byl vysvěcen na kněze a několik následujících let působil na vlastní žádost jako misionář v různých krajích naší země.