Baťa Tomáš

Tomáš Baťa přichází na svět 3. dubna 1876 ve Zlíně jako šesté z dvanácti dětí chudého ševce. Protože ševcovské řemeslo má v rodině Baťů obrovskou tradici, sahající patrně až do temného 17. století, lze si jen ztěží představit, že by se malý Tomáš Baťa vydal jiným směrem než jeho otec, děda, praděda... Už od svých šesti let se proto náš malý "velký švec" objevuje po skončení dopolední povinné školní výuky v ševcovské dílně svého otce a spolu se svými sourozenci vstřebává taje ševcovského řemesla.

V roce 1891 odchází patnáctiletý Baťa do učení do Vídně. Po návratu ze "zahraničí" nastupuje v otcově ševcovské dílně jako obchodní cestující

Spolu se svými sourozenci - Annou a Antonínem - zakládá ve Zlíně obuvnickou živnost a již od samého počátku sází na moderní způsoby výroby. V podniku plánuje zavést sériovou výrobu a pravidelnou pracovní dobu. Ještě než však stačí uběhnout jeden rok od otevření podniku, ocitá se rodinný projekt na pokraji krachu. Firma nejenže neprosperuje, ale dokonce po sobě zanechává čím dál větší dluhy.

Ke skutečnému obratu ve vývoji firmy dochází až v roce 1897. Baťa přichází na trh s novým typem plátěné obuvi - tzv. Baťovkou -, ve které nahrazuje část drahé kůže levným plátnem.Baťovky se rázem stávají módním hitem, a co je ještě lepší, díky jejich nízké ceně si je může pořídit téměř každý. Poprvé v historii se dokonce začíná lidem vyplácet kupovat nové boty, než si je neustále nechávat opravovat u ševce

V roce 1900 staví Tomáš Baťa ve Zlíně svou první moderní tovární budovu, do níž si nechává dovézt nejmodernější obuvnické stroje, jaké se v okolí nacházejí (včetně strojů německé výroby).

O čtyři roky později projevuje Tomáš Baťa odjíždí do USA .Po návratu z Ameriky zavádí ve Zlíně dvousměrný provoz a zároveň zakládá prodejní oddělení firmy Baťa.

Ještě než stačí uběhnout první desetiletí 20. století, stává se Baťa evropským obuvnickým fenoménem. Firma vlastní dvě moderní tovární budovy, zaměstnává 300 zaměstnanců a denně produkuje kolem 3 000 párů bot, což představuje nárůst produktivity práce na 10 párů bot na pracovníka za jeden jediný den.

Celý rok 1911 tráví Baťa opět ve Spojených státech. Ne však jako obchodník, ale jako řadový dělník u montážní linky automobilových závodů Henryho Forda. Po návratu do rodného Zlína zavádí po vzoru Forda ve svém podniku pásovou výrobu, se kterou se mu daří dál úspěšně rozšiřovat produkci obuvi značky Baťa a v porovnání s konkurencí držet náklady na velmi nízké úrovni.

S koncem 1. svět.války ale přichází očekávaná krize podniku, spojená s poklesem prodeje obuvi rakousko-uherské armádě. Baťovy závody se ocitají v několikamilionové ztrátě a nadměrně se zadlužují u mnoha československých bankovních ústavů. Baťa se však nevzdává a do dvou let firma opět expanduje do celého světa. Roku 1920 se z prodejního oddělení vyčleňuje samostatná reklamní a marketingová divize, která výraznou měrou pomáhá rozšiřovat značku Baťa po celé světě. Produktem této divize jsou známé reklamní plakáty, z nichž vyzařuje příjemná atmosféra a rodinná pohoda, reklamní katalogy, firemní noviny, moderní firemní logo, baťovské ceny (končící devítkou), slevy (20-50%) a výprodeje a v neposlední řadě i zlidovělé firemní slogany - např. "Náš zákazník, náš pán".

V roce 1923 se Tomáš Baťa stává starostou Zlína. O rok později zavádí ve firmě tzv. dílenskou samosprávu a pro své zaměstnance začíná budovat "nový Zlín" - obytné domy, školy, nemocnice, kulturní zařízení, vědecké ústavy, filmové ateliéry apod.

12. července přemlouvá Tomáš Baťa pilota svého letounu k letu za nepříznivých povětrnostních podmínek, což se mu stává osudným. Letoun se krátce po startu řítí a ve více než 150-ti kilometrové rychlosti naráží do země. V troskách letounu končí jak život pilota, tak život československé podnikatelské legendy, která po sobě zanechává globální firemní impérium. Vedení firmy se ujímá jeho nevlastní bratr J.A.Baťa, jehož krátce před vypuknutím druhé světové války střídá syn Tomáše Bati, Tomáš John Baťa (junior).

Citace: "Je úplně jedno, že děláte nejlepší boty na světě když okolo vás není nikdo, kdo by si je mohl koupit." "Sloužit lidem" a "Továrna je jenom hromada cihel a železa. Život jí dávají lidé."