Erben Karel Jaromír

Český básník, prozaik, jazykovědec, historik, folklorista, sběratel lidové tvorby – tím vším byl Karel Jaromír Erben , narozený 7.11.1811 v Miletíně v rodině s řemeslnickou a písmáckou tradicí. Po vystudování gymnázia v Hradci Králové studoval právnickou fakultu v Praze. Na studie si vydělával výukou hudby.

Při studiu filozofie a práva se seznámil s Františkem Palackým, se kterým pak spolupracoval do konce života. Palacký mu sehnal místo archiváře města Prahy, které mu zajistilo alespoň nějakou finanční jistotu.

Po vystudování univerzity procházel bezplatnou soudní praxí, při tom se věnoval vydávání starších literárních děl, překládání ze slovanských jazyků a lidové slovesnosti. V roce 1843 odešel ze státní služby. Na Palackého doporučení mu české stavy nabídly možnost sbírat v mimopražských archívech materiál k historii šlechticů. Asistentem a poté sekretářem Vlasteneckého muzea/ dnes Národního/ se stal v roce 1846 a zároveň ho jmenovali členem Královské české společnosti nauk.

V období revoluce v letech 1848-49 byl zvolen do Národního výboru, kde se snažil zastávat názory člen deputace na chorvatský sjezd Palackého, se kterými se ztotožňoval. Nějaký čas pobýval v Zábřehu jako člen deputace na chorvatský sjezd. Po skončení revoluce se vrátil do Prahy. Veřejnému životu se vyhýbal.

Erben nebyl typem politika, nebyl žádný řečník, ale svou neuvěřitelnou pracovitostí se zařadil mezi nejvýznamnější Čechy. V roce 1851 se stal prvním archivářem města Prahy. Konečně měl práci, která ho velmi slušně finančně zajistila. Od roku 1864 až do smrti zastával funkci vysokého úředníka na pražském magistrátu.

Vedle práce archiváře, která byla velmi náročná, se Erben věnoval vědecké práci. Byl spolutvůrcem Riegrova Slovníku naučného, který byl naší první encyklopedií. Slovník obsahoval termíny z těchto oborů: slavistika, gramatika, historie, slovanská a germánská mytologie a bájesloví.

Erben byl znám tím, že hrdinové jeho literárních prací se nebouří proti trestu a nestojí proti společnosti. Trest je pro ně samozřejmým po každém provinění. Naproti tomu hrdinové K.H.Máchy viní za všechnu špatnost jedince společnost. Erben neuznával vzpoury proti osudu, uctíval daný řád. V jeho básních se opakují témata viny a trestu.

Karel Jaromír Erben zemřel 21.11.1870 v Praze.

Díle Karla Jaromíra Erbena:
Písně národní v Čechách / 1842-1845/ - folkloristické dílo ve kterém Erben shromáždil více než 2200 písní, které uspořádal od narození po smrt. Toto dílo bylo později rozšířeno a nazváno Prostonárodní české písně a říkadla.

Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských / 1869/ - lidová tvorba ostatních slovanských národů.

Soubor českých pohádek / Dlouhý, Široký a Bystrozraký , Tři zlaté vlasy děda Vševěda , Pták Ohnivák a liška Ryška , Zlatovláska/ - tyto pohádky jsou inspirovány folklorem. Kytice /1853/ - životní dílo – sbírka balad K.J.Erbena, jedna z nejslavnějších knih české literatury. Vznikla po téměř dvacetileté literární práci Erbena. Básně, ze kterých se Kytice skládá, vycházely nejprve v časopisech. Hrdinové básní žijí v neurčitém čase. Časté téma Erbenových básní je vztah matky k dítěti a vztahy milostné.

Kytice je složeny z těchto balad:
Poklad – chamtivá matka nechává kvůli mamonu své dítě uvnitř kouzelné skály a za trest ho celý rok nevidí.

Lilie – květina se každou noc měnila v dívku, která byla milenkou mladého muže. Jeho matka ji však zničila a syn ji proklíná.

Vodník – dcera neposlechne matku, která jí zakázala chodit k jezeru. To se jí stane osudným. Provdá se za vodníka a je matkou jeho dítěte, které se stane nástrojem vodníkovi pomsty.

Zlatý kolovrat – dívka je zavražděna svou matkou a sestrou. Spravedlnost vzala za své a obě vražedkyně zemřou násilnou smrtí.

Polednice – mladá žena unavená starostí o dítě zavolá na něj v afektu polednici a ze strachu před ní ho pak nechtěně zabije.

Svatební košile – zde můžeme pozorovat dva druhy bájí – pohanskou a křesťanskou. Žena prosí Pannu Marii o navrácení jejího zemřelého muže. Prosba je vyslyšena a muž se k ní vrací v podobě ducha. Nese ji směrem ke hřbitovu, kde je ji snaží zabít.

Vrba – žena žije dvojím životem, ve dne jako žena, v noci jako vrba. Její muž se s tím nemůže smířit, proto vrbu pokácí. Žena mu v tu chvíli umírá.

Štědrý den – jedna dívka je šťastná, druhá, ač se nikdy ničím neprovinila, zemře. Lidský úděl je neodvolatelně určen.

Záhořovo lože – Záhoř je loupežníkem, který se snaží napravit poté, co se doslechne, že se má dostat do pekla. Nakonec je mu ale odpuštěno.