Menzel Jiří

Jíří Menzel se narodil 23. února 1938 v Praze, jakožto syn spisovatele a scénáristy Josefa Menzela. V letech 1957–1961 studoval na pražské FAMU filmovou režii u Otakara Vávry a absolvoval v roce 1962 čtrnáctiminutovým snímkem Umřel nám pan Foerster.

Patří ke generaci talentovaných režisérů šedesátých let, která spolu s Milošem Formanem, Věrou Chytilovou, Ivanem Passerem, Janem Němcem a dalšími, tvořila tzv. „českou novou vlnu“, která byla umlčena až příchodem okupačních vojsk v roce 1968.

Filmový režisér Jíří Menzel je proslulý svými adaptacemi několika knih Bohumila Hrabala, kterého tak přiblížil české veřejnosti. Hned za svůj první celovečerní snímek Ostře sledované vlaky byl v roce 1967 oceněn Oscarem za nejlepší zahraniční film. Hlavní roli si zde zahrál Václav Neckář, stejně jako v dalším filmu Skřivánci na niti. Ten byl za svůj nepohodlný obraz socialistické společnosti uzavřen do trezoru. Premiéru měl až po listopadu 1989 a Jiřímu Menzelovi bylo zakázáno točit až do poloviny 70. let.

Do českého filmu se vrátil nezapomenutelným snímkem Na samotě u lesa (1976), který natočil podle scénáře dvojce Zdeňek Svěrák a Ladislav Smoljak. V 80. letech natočil další úspěšné filmy. Podle Hrabalových námětů: Postřižiny s Jaromírem Hanzlíkem v roli strýce Pepina a Slavnosti sněženek, které srdcím diváků odhalily krásy chatařské oblasti Kersko. A podle Svěrákova scénáře film Vesničko má středisková, který byl v roce 1985 nominován na Oscara.

Menzel také úspěšně zpracoval romány Vladislava Vančury Konec starých časů a Rozmarné léto. Ve snímku Rozmarné léto plném líbivé a již zapomenuté češtiny si sám zahrál roli kouzelníka Arnoštka po boku Rudolfa Hrušinského a Vlastimila Brodského.

Svůj hravý, nedramatický a civilní herecký projev plně uplatnil např. ve filmu Věry Chytilové Hra o jablko, či ve Spalovači mrtvol Juraje Herze nebo v Něžném barbarovi Petra Kolihy.

Souběžně se věnoval také divadelní režii, za zmínku stojí jeho úspěšná inscenace Machiavelliho komedie Mandragora v Činoherním klubu. Dále spolupracoval s Vinohradským divadlem, Divadlem Na zábradlí a Divadlem Bez zábradlí. Po roce 1989 se až na výjimky věnoval pouze divadlní režii. Výjimkou byl např. film Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina (1994), na jehož scénáři spolupracoval opět se Svěrákem.

Po dvanáctileté pauze se v roce 2006 opět vrátil mezi české filmové tvůrce další adaptací Hrabalova románu Obsluhoval jsem anglického krále. Důvod takto dlouhé pauzy sám zdůvodňuje slovy: „Jsem dítě socialismu, neumím prostě žebrat o peníze.“ Samotný vznik filmu provázely několikaleté průtahy především kvůli autorským právům a sám Hrabal se bohužel realizace snímku nedožil. Tento zatím poslední Menzelův film byl oceněn čtyřmi Českými lvy včetně nejlepšího filmu a režie.