Bezruč Petr

Básník, autor jedné z největších knih české poezie. Jeho básně jsou drsné a dramatické, jsou inspirovány odporem proti sociálnímu a národnímu útlaku v rodném Slezsku.

Petr Bezruč (1867 - 1958), vlastním jménem Vladimír Vašek, se narodil v Opavě 15.9.1867, otec byl středoškolským profesorem – Antonín Vašek (známý buditel ve Slezsku, jeden z prvních odpůrců pravosti Rukopisů).

Roku 1873 byl otec přeložen do Brna, kde Vladimír navštěvoval Slovanské gymnázium. Otec Antonín zemřel roku 1880. Náhlá smrt otce zhoršila finanční situaci rodiny. Z tohoto důvodu a z pocitu beznaděje a marnosti, Vladimír nedokončil studia filologie v Praze a roku 1888 se vrátil se do Brna.

V Brně začal pracovat u Zemského výboru a od roku 1889 se stal pracovníkem na poště. Následně roku 1891 byl přeložen na poštu do Místku. V tuto dobu se začal stýkat s kroužkem bohémských přátel, prožil tu také dvojí milostný vztah. Roku 1893 se Vladimír vrátil do Brna. Na přelomu století Vladimír vážně onemocněl plicní a nervovou chorobou.

Za války byl půl roku vězněn, protože byl podezírán, že napsal protistátní báseň do jednoho emingratského časopisu. Nakonec se ukázalo, že podezření nebylo oprávněné, Petr Bezruč nebyl autorem oné básně.

Na poště pracoval až do roku 1928, kdy odešel do výslužby. Od roku 1939 žil samotářsky v Kostelci na Hané. Roku 1945 byl Petr Bezruč jmenován národním umělcem. Zemřel 17.2.1958 v Olomouci.

Dílo:

Slezské písně (1903, 1909)– vznikaly dlouhá léta, obsahují básně z různých období autorova života. Umělecky nejvýraznější a společensky nejpůsobivější básně tvoří verše vzniklé ještě před prozrazením Bezručova pseudonymu. Od února 1899 básně vycházely v Herbenově časopisu Čas, až následně v souboru Slezské písně. Některé básně se dostaly do souboru až v meziválečném období. Zprvu básně vycházely pod pseudonymem Petr Bezruč a jeho anonymita umožňovala autorovi, aby předkládal svá díla jako výtvory lidové masy, kde poukazoval na tehdejší sociální podmínky lidu, na národnostní útisk na Ostravsku, vyzýval k odboji, ke vzpouře, dodávají optimismus a víru ve vítězství, jež přinese jen radikální společenský zvrat. Básně popisují život lidí na Těšínsku, Ostravsku a Beskyd, kteří si uvědomovali svou tíživou situaci. Bezruč se naprosto ztotožnil s utiskovanými, mluvil jejich jménem. Utiskovaní v něm našli svého mluvčího.

K vyjádření svých myšlenek zvolil Bezruč nejčastěji jednu z nejúčinnějších básnických forem, a to baladu. Tento epický útvar přivedl Bezruč k novému vývojovému vrcholu v naší poezii.

Stužkonoska modrá (1930) – samostatně vydaná báseň roku 1930. Báseň symbolizuje básníkův smutný osud a zklamání z veřejných poměrů v buržoazním státě.

Přátelům i nepřátelům (1958) – úplný soubor básní do Slezských písních nezařazených

Labutinka (1961) – milostná lyrika

Ač Petr Bezruč napsal jedinou básnickou sbírku „Slezské písně“, staly se jeho básně jedním z hlavních, stále živých pramenů české moderní sociální poezie 20.století. Básně jsou drsné, dramatické, nabádají k odporu proti sociálnímu a národnímu útisku v rodném Slezsku. Bezručovo dílo získalo velký ohlas nejen doma, ale také v zahraničí, Slezské písně byly přeloženy do mnoha jazyků.