Garibaldi Giuseppe

Garibaldi Giuseppe

4.7.1807 Nizza (Nice) - 2.6.1882 Caprera, italský bojovník za svobodu.

Narodil se v chudé rodině kapitána obchodního námořnictva v savojské, tehdy sardinské Nizze. V roce 1831 se přidal k hnutí Mladá Itálie G. Mazziniho (1805-1872), které znamenalo počátek nové etapy národního a osvobozeneckého hnutí v Itálii. Po nezdaru povstání v Piemontu roku 1834 odjel do Jižní Ameriky, kde bojoval za nezávislost Uruguaye a Brazílie. Do Itálie se vrátil až v revolučním roce 1848. Vedl dobrovolníky v boji proti papežské moci za nastolení Římské republiky. V Římě 5. února 1849 prosadil vyhlášení Římské republiky. Papež Pius IX. (1792-1878) požádal katolické velmoci Rakousko a Francii o pomoc; tyto síly pak potlačily revoluci v Itálii. V rozhodující bitvě u Novary 23. března 1849 zvítězili Rakušané nad vojsky krále Karla Alberta (1798-1849), který vedl osvobozenecké hnutí v severní Itálii. Tímto vítězstvím Rakušané obnovili své mocenské postavení v Itálii, i vítězství reakce v Toskánsku, Benátkách, Modeně a Parmě. Sardinské (Sardinsko-piemontské) království bylo donuceno uzavřít ponižující mír. Po porážce revoluce odjel Garibaldi opět za oceán, v USA působil jako podnikatel a námořní kapitán. Za vydělané peníze koupil po návratu v roce 1859 ostrůvek Caprera u Sardinie.

Po neúspěchu revoluce se velkou nadějí pro národní sjednocení stalo Sardinské království, jehož ministerský předseda C. B. Cavour (1810-1861), vedle Mazziniho a Garibaldiho nejvýznamnější vůdce risorgimenta, si uvědomoval, že úspěchu lze dosáhnout jen za pomoci zvenčí a uzavřel spojenectví s Francií. Garibaldi se roku 1859 ve válce proti Rakousku stal piemontským generálem a připravoval odboj proti Bourbonům na jihu Itálie. V květnu 1860 přistál s oddíly dobrovolníků v sicilské Marsale a v proslulém „tažení tisíce“ dobyl celý ostrov. Z pověření Viktora Emanuela II. (1820-1878) se prohlásil diktátorem Sicílie. Po třídenní bitvě dobyl Palermo a přinutil Bourbony ke kapitulaci. Prostřednictvím narychlo vytvořené vlády zavedl všeobecnou vojenskou povinnost, aby mohl na pevnině pokračovat v osvobozovacích bojích za pomoci řádné armády. V listopadu 1860 Garibaldi dobyl Neapol a vládu předal sardinskému králi. Vyhlášením Viktora Emanuela II. za italského krále se završilo sjednocování státních útvarů v Itálii, na němž měl Garibaldi podstatnou zásluhu. Benátky a papežský stát zůstaly stranou.

Od roku 1871 žil Garibaldi na ostrově Caprera a od roku 1874 byl jako hlavní reprezentant risorgimenta členem italského parlamentu. Je považován za italského národního hrdinu, který se významně zasloužil o sjednocení Itálie.