Sabina Karel

Karel Sabina se narodil 29.12.1813 v Praze. Studoval práva, ale nedokončil je. Krátce byl vychovatelem, později se živil spisovatelstvím a redaktorstvím. Psal do českých a německých časopisů beletrii a kritiku, psal úvahy o české literatuře. Některé jeho články vyvolali zásah cenzury a dokonce za některé byl i policií vyslýchán. Patřil k politicky radikální mladé generaci, byl členem tajného spolku Repeal. V době revoluce roku 1848 působil jako přední mluvčí radikálně demokratické politiky. Za účast na přípravě povstání byl roku 1849 zatčen a odsouzen k trestu smrti. Trest mu byl zmírněn na 18 let vězení, ale roku 1857 byl amnestován.

Po uvolnění tehdejších poměrů začal opět publikovat své články. Za krize Prozatímního divadla v r. 1866 byl dramaturgem činohry. V roce 1870 otisk vídeňský list Vaterland dopis z Prahy, který nepřímo označil Sabinu za udavače. Spor Sabina vyhrál, ale o dva roky později na důvěrné schůzce za přítomnosti mj. J.Nerudy, V.Hálka byl z udavačství usvědčen a donucen opustit Čechy. Sabina se bránil brožurou Obrana proti lhářům a utrhačům. Dnes je dokázáno, že Sahibovo udavačství bylo daleko rozsáhlejší než se předpokládalo. Pod krycím jménem Roman podával policii informace již od roku 1859. Poslední léta strávil ve velké bídě. Zemřel 9.11.1877 v Praze, dle úmrtního zápisu, vysílením.

Dílo: