Havlíková Nikola

Marie Terezie byla arcivévodkyní rakouskou, královnou uherskou a českou. Byla jedinou vládnoucí ženou na českém trůně. Byla pokřtěna a celým jménem se jmenovala Marie Terezie Walburga Amálie Kristýna. Byla nejstarší dcera císaře Karla VI. a Alžběty Kristýny Brunšvické. V roce 1736 si vzala Františka Štěpána, se kterým měla 16 dětí.
První léta vlády
Po smrti svého otce se Marie Terezie stala panovnicí nad habsburskými zeměmi, rakouskou arcivévodkyní, vévodkyní lotrinskou a vévodkyní toskánskou. Problémy na začátku své vlády měla nejen s okolními zeměmi, na něž si činila nárok, ale i uvnitř Rakouska, kde nepovažovali za dobré, aby jim vládla žena. Dalším problémem byl fakt, že ji otec Karel VI. nezasvětil do „věcí státních“ a ona tak musela převzít celou vládu, aniž by měla znalosti místních poměrů.
Války o rakouské dědictví (1740 –1748)
Uplynulo jen několik dní její vlády a Prusko v čele s Fridrichem II. žádalo od Rakouska celé Slezsko výměnou za dva milióny zlatých, za záruku rakouských držav v Říši a za zasazení se o zvolení jejího manžela císařem. Tato nabídka byla navrhnuta Marii Terezii dne 15. listopadu 1740. Fridrich II. čekal na odpověď měsíc a den a dne 16. prosince 1740, když nedostal odpověď, obsadili pruská vojska celé Slezsko, čímž zahájili bitvy o rakouské dědictví. Protiakcí bylo vyslání přibližně 16 000 rakouských vojáků proti dvojnásobné přesile pruských vojáků. Obě armády se střetly 10. dubna 1741 u Majulowic. Rakouská vojska byla poražena. Hlavním důvodem neúspěchu byla skutečnost, že Karel VI. zanechal své dceři armádu ve špatném stavu. Neúspěch u Majulowic se stal pobídkou pro ostatní nepřátelské státy které se spojily s Pruskem. Jejich hlavním cílem bylo učinit z Rakouska slabý stát a získat co nejvíce území. Uhersko Rakousku nabídlo podporu. Marie Terezie se poté stala uherskou královnou. V září 1741 se ocitla krize a Uhry ji opět poskytli peníze a vojsko a uznali jejího manžela spoluvládcem. Marie Terezie, ač nerada, uzavřela s Pruskem dohodu, že v těchto těžkých chvílích se Prusko nespojí s Karlem Albrechtem a nezaútočí; za klid zbraní se vzdala Slezska. Karel Albrecht, se nechal na úkor Marie Terezie korunovat českým a římskoněmeckým králem. Díky Anglii byl podepsán mír mezi Rakouskem a Pruskem. Prusko získalo Horní i Dolní Slezsko a kladské hrabství. Rakousku z bývalého Slezska zbylo jen Těšínsko, Opava a Krnov. V létě roku 1744 vpadl Fridrich II. podruhé do Čech, čímž porušil mír. Opět dobyl Prahu. Dále Rakousko prohrálo bitvy proti Fridrichu II a také Anglii. Kvůli těmto prohraným bitvám Marie Terezie podepsala další mír s Fridrichem II., ve kterém se zřekla Slezska. Naopak, Fridrich II. přislíbil, že uzná Františka Štěpána za římskoněmeckého císaře.
Sňatková politika Marie Terezie
Prvním, co bylo nutné provést, byla svatba Josefa, nejstaršího syna Marie Terezie, a to tak, aby z této svatby mělo Rakousko co největší užitek. První nabídka přišla od Neapolského krále Karla IV., který navrhl, aby si Josef vzal jeho nejstarší dceru a některá dcera Marie Terezie si vzala nejstaršího syna Karla IV. Výhodnost toho sňatku byla dvojí, jednak zaručovala bezpečnost Rakouska alespoň z jedné světové strany a jednak i fakt, že Karel IV. v dohledné době nastoupí na trůn Španělska což zakládalo nárok na španělský trůn pro Josefa. Druhou možností Marie Terezie, jak výhodně oženit svého syna, byl sňatek s vnučkou Ludvíka XV. – s Isabellou Parmskou, který se nakonec uskutečnil. Marie Terezie se rozhodla ještě oženit svého druhého syna Leopolda s Marii Ludovikou, kteří spolu měli také 16 dětí. Syn Karla IV. – Ferdinand IV. si vzal dceru Marie Terezie – Marii Karolinu. Ovšem následující léta nebyla pro Rakousko příliš příznivá, zemřel Karel Josef, Johana Gabriela i dvaadvacetiletá Isabella Parmská. Všichni tři zemřeli na neštovice. Isabella Parmská po sobě nechala dceru, která však jako sedmiletá zemřela také. Protože Josef II., který byl zvolen římskoněmeckým králem, neměl mužského potomka, začala pro něj Marie Terezie hledat druhou nevěstu. „Vítězkou“ se stala německá princezna Marie Josefa Bavorská.
Poslední léta života Marie Terezie
Poslední léta svého života Marie Terezie prožila ve velkém stresu. Největší ránu ji způsobila smrt jejího manžela, dále pak věčné rozpory se synem. Navíc 5. srpna 1772 byla donucena souhlasit s rozdělením Polska mezi Prusko a Rusko. Marie Terezie zemřela na vysoký krevní tlak a chorobné shromažďování vzduchu v tkáních.