Jan Neruda

NERUDOVY LÁSKY:

Jelikož Neruda byl velmi uzavřený člověk, pořádně se zamiloval pouze do dvou žen. Byla to Anna Holinová a Karolína Světlá. Z tohoto vztahu se zachovaly dopisy, podle kterých byl natočen film Příběh lásky a cti.

SHRNUTÍ: (od Ondřeje Dostála - viz zdroj):

Jan Neruda se narodil v Praze na Malé Straně v rodině vojenského vysloužilce. Dětství, strávené v bídě, se mu nesmazatelně vrylo do paměti. Právě odtud se bere Nerudův smysl pro společenskou nerovnost a křivdu, porozumění pro osudy chudáků odsunutých na okraj společnosti. Od roku 1845 studoval na malostranském gymnáziu, později přešel na staroměstské Akademické gymnázium, kde poznal své pozdější literární druhy Vítězslava Hálka a Gustava Pflegra Moravského.
Po maturitě vystřídal několik krátkodobých zaměstnání: byl úředníkem i učitelem (mezi jeho žáky patřil Jakub Arbes).
Citlivě vnímal revoluční rok 1848, kde veškeré naděje českého národa na svobodu ztroskotaly a nastoupil přísný Bachův absolutismus. Na univerzitě přerušil studium práv i filozofie, protože se musel po otcově smrti starat o rodinu. Začal tedy psát pro noviny a novinářem již zůstal do konce života. Možná jej novinářská práce obrala o čas k vytvoření velkolepých románů, na druhé straně mu však umožnila dokonale poznat českou společnost a její charakter. Jen málokdo měl tak jasno v národně-politických procesech, které tehdy v českých zemích probíhaly.
Roku 1858 se Neruda podílí na vydání almanachu MÁJ (1858), jímž se představila nová generace autorů (Vítězslav Hálek, Adolf Hejduk, Karel Sabina, Karolína Světlá aj.). Ve stejném roce vychází jeho první sbírka HŘBITOVNÍ KVÍTÍ (1857). Kritika ovšem básníkovy verše odsoudila jako ničící všechny hodnoty. V letech 1859-60 redigoval časopis OBRAZY ŽIVOTA, v němž formuloval program nové literatury: kladl důraz na demokratické ideje, kritický pohled na společnost a její sociální problémy. V roce 1862 se rozešel se svou dlouholetou přítelkyni Annou Holinovou a krátce nato vzplanul láskou ke spisovatelce Karolíně Světlé, která se pro něj stala mimořádnou inspirací. Byl to zřejmě nejdramatičtější a nejniternější milostný vztah v Nerudově životě, který náhle skončil z obav před společenským odsouzením již vdané Světlé.
Roku 1865 vstoupil Neruda do redakce NÁRODNÍCH LISTŮ (1865-91), které se staly tribunou mladočeské strany, s níž sympatizoval. V těchto novinách působil až do své smrti a napsal pro ně přes 2260 fejetonů, které podepisoval zpravidla pod značkou rovnoramenného trojúhelníku. Kromě toho řídil RODINNOU KRONIKU (1863-64), s Hálkem založil týdeník KVĚTY (1865-67) a přispíval do časopisu LUMÍR (70. léta), jež se snažily podporovat novou českou literaturu. Také byl redaktorem deníků ČAS (1861) a HLAS (1862-64). Roku 1864 vydává ARABESKY (1864), sborník povídek o svérázných lidských typech a jejich tragikomických osudech. Až roku 1868 mu vychází po odmlce deseti let druhá básnická sbírka – obsáhlý soubor KNIHY VERŠŮ (1868). Roku 1871 byl lživě nařčen, že posílá politické informace do rakouského časopisu Montagsrevue. Z mladých vlastenců se ho téměř nikdo nezastal, připadal si osamělý a zrazený. Teprve 10 let po Knihách veršů vychází další sbírka – PÍSNĚ KOSMICKÉ (1878), inspirovaná novými poznatky o vesmíru. Neruda jej zlidšťuje a na nebeská tělesa přenáší vztahy mezi lidmi. Ve stejném roce vycházejí POVÍDKY MALOSTRANSKÉ (1878), třináct próz podávajících barvitý obraz života na Malé Straně. Vrcholem básnické tvorby jsou BALADY A ROMANCE (1883) s jedinečně pojatými českými motivy (např. Romance o Karlu IV.). PROSTÉ MOTIVY (1883) z téhož roku zrcadlí básníkův vztah k A.Tiché. Jan Neruda umírá 22. srpna 1891 v rodné Praze.
ZPĚVY PÁTEČNÍ (1896), které byly vydány po autorově smrti Ignátem Hermannem a Jaroslavem Vrchlickým, svědčí o osamělosti, kterou Neruda v stáří pociťoval, o zklamání z povrchnosti a omezenosti českého politického a společenského života.

DÍLO:

fejetony (knižně) "Studie krátké a kratší, Žerty hravé i dravé, Obrazy z ciziny, Menší cesty"
povídkové knihy "Arabesky, Povídky Malostranské"
básnické sbírky "Hřbitovní kvítí, Knihy veršů, Písně kosmické, Balady a romance, Prosté motivy, Zpěvy páteční"
dramatické pokusy "Ženich z hladu, Prodaná láska, Francesca di Rimini"