Eliška Junková

Eliška Junková
Narozena: 16. Listopadu 1900 Olomouc
Úmrtí: 5. Ledna 1994 Praha
Manželé: Čeněk Junek, Ladislav Khás
Životopis: Narodila se jako Alžběta Pospíšilová. Protože toužila cestovat, učila se jazyky, což jí šlo poměrně snadno. Po dokončení studií, v šestnácti letech, začala pracovat v olomoucké pobočce Pražské úvěrové banky. Poté ale odjela do Brna. V Brně se Alžběta Pospíšilová věnovala, nejen práci v bance, ale dále studovala jazyky a začala navštěvovat Janáčkovu hudební školu, kde byla žákyní Leoše Janáčka. Po čase byl Junek pracovně povolán do Prahy a Alžběta ho tam následovala. Složila zde zkoušku z angličtiny (výborné znalosti němčiny měla už od mala) a začala se věnovat francouzštině. Aby se v ní zdokonalila, odjela roku 1918 na stáž do Francie. Jejím snem bylo navštívit Cejlon, kam chtěla cestovat přes Španělsko, na Gibraltar a odtud přes severní Afriku, Přední Asii a indický subkontinent. Vydala se na cestu, ale španělští celníci ji nechtěli vpustit do své země, a proto zvolila jinou trasu: chtěla se nechat zaměstnat v kuchyni na britské lodi, která plula na Cejlon. Ovšem ani ve Spojeném království vízum k cestě nedostala. Mezi tím však do Francie dorazil Čeněk Junek, který přijel na tamní autosalon. Tou dobou se totiž Junek začal zúčastňovat automobilových závodů. Tento sport se zalíbil i Alžbětě. Na autosalonu je tehdy zaujal model Bugatti T30. Při další návštěvě Prahy se Alžběta dokonce potají zapsala do autoškoly a poté, úspěšně složila i řidičskou zkoušku. S Junkem měla (tehdy jedenadvacetiletá) Alžběta svatbu 24. Června 1922. Během obřadu se Alžbětě nezměnilo pouze příjmení ale i křestní jméno. České jméno „Alžběta“ se totiž v jiných jazycích překládá jako „Elisabeth“ a odtud vychází zkratka „Eli“ či „Eliza“ (tak jí také v zahraničí často říkali). Z tohoto označení pak následně vzniklo české „Eliška“, a tak se z Alžběty Pospíšilové stala Eliška Junková.

Závodní kariéra: Do závodního vozu Junková usedla v dubnu roku 1923, a to jako spolujezdkyně svého manžela. V létě toho roku si pořídili novější Bugatti T32 a s ním na desátém ročníku závodu Zbraslav – Jíloviště, který se konal 9. května1926, zajela dokonce absolutně nejrychlejší čas (porazila i svého manžela, jenž startoval na výkonnějším stroji Bugatti T35B) a jako první žena na světě tak vyhrála mezinárodní závod v absolutní klasifikaci. Ještě v tom roce dojela druhá ve své třídě v tehdy nejtěžším závodu do švýcarského vrchu Klausenpass, což byl její první zahraniční závod. Nejvýznamnějších úspěchů však Junková dosáhla na Sicílii v závodě Targo Florio. Po příjezdu domů byla označována za královnu volantu. Vedle úspěchu v závodu Targa Florio přinesl rok 1928 Junkové i ránu v podobě úmrtí manžela, kterému došlo 15. července během Velké ceny Německa na okruhu v Nürburgringu (kde o rok dřív triumfovala). Na rozměklém asfaltu dostal jeho vůz smyk a byl vymrštěn z vozu a hlavou narazil do skály . Po smrti manžela svou závodní kariéru ukončila.

Největší úspěchy:
 1. místo v závodu do vrchu Zbraslav – Jíloviště (roku 1926)
 1. místo ve Velké ceně Německa na Nürburgringu (1927)
 1. místo v závod Coupé des Dames (1927)
 1. místo ve velké dámské ceně Montlhéry (1927)
 2. místo v závod do vrchu Klaussenpass (1926)
 5. místo v závodu Targa – Florio (1928)


Skončení závodní kariéry: Od smrti manžela se přestala aktivně věnovat závodní kariéře a rozhodla se uskutečnit dříve plánovanou cestu na Cejlon. Majitel automobilky Bugatti, pan Ettore Bugatti, ji k tomu poskytl zcela nový vůz a požádal ji, aby při své cestě prozkoumala možnosti vozů do Indie a na Šrí Lanku. Po návratu z cest se zapojila do organizace motoristického života v Československu. Spolupracovala s Československým automobilovým klubem pro Moravu a Slezsko, který na počátku 30. let 20. století začal s přípravou brněnského Masarykova okruhu. Svým jménem pomohla pro závod získat tehdy významné jezdce. Byla též známá jako dobrá organizátorka a díky své znalosti cizích jazyků (němčiny, angličtiny, francouzštiny a italštiny) mohla působit i jako tlumočnice. Roku 1933 začala firma Baťa s výrobou pneumatik i pro osobní automobily a Junková začala pracovat ve vedení prodejního úseku, který dodával pneumatiky továrnám a centrálním úřadům. V oboru zůstala až do svého odchodu do penze, a to i přes to, že měla, výhodné nabídky ke změně místa. Po znárodnění firmy Baťa pracovala dál v gumárenském průmyslu a poté na ministerstvu chemického průmyslu. Ačkoli byla ve světě motorismu ještě řadu let po skončení své závodní kariéry uznávaná, byly jí žádosti o vycestování z Československa po únoru 1948 trvale zamítány. Vycestovat jí bylo umožněno až v roce 1966 na vzpomínkovou jízdu na závod Targa Florio. Krátce po druhé světové válce se také znovu provdala, tentokrát za motoristického novináře Ladislava Kháse. Junková zemřela krátce po svých 93. narozeninách.