Stroupežnický Ladislav

Dramatik a dramaturg Národního divadla, průkopník realismu na českém jevišti.

Narodil se 6.1.1850 v Cerhonicích. Pouhé dva roky navštěvoval reálku v Písku, poté se stal praktikantem u svého otce, který byl správcem na velkostatku. V sedmnácti letech se pokusil o sebevraždu a po výstřelu s pušky mu zůstal zohavený obličej. Od roku 1873 žil v Praze, zprvu jako úředník v pojišťovně, později jako písař na berní správě. V letech 1875-6 pracoval v redakci Humoristických listů a od roku 1882 až do své smrti 11.8.1892 byl dramaturgem Národního divadla.

Dílo:
Zvíkovský rarášek (1883) ? jednoaktová veselohra
Paní mincmistrová (1885) ? veselohra z kutnohorských dějin
V panském čeledníku (1886)
Sirotčí peníze (1887) ? odehrává se v době třicetileté války
S tvorbou aktovek toužil Ladislav Stroupežnický také o rozsáhlejší dramatické útvary, ale úspěch na sebe nechal dlouho čekat. Po nezdařilé komedii Triumfy vědy (1884), historické tragédii Velký sen (1884) a po výpravné historické hře Christoforo Colombo (1886) vznikla veselohra ze života soudobé jihočeské vesnice Naši Furianti (1887)- touto hrou se Stroupežnický vlastně stal průkopníkem nové vlny realistického dramatu z vesnického prostředí, která v Národním divadle vyvrcholila roku 1894 premiérou dramatu Maryša od bratří Mrštíků.
Ladislav Stroupežnický však směřoval výše než k pouhému obrazu života, jaký podal v Našich Furiantech. Velkou oblibu si získala hra Václav Hrobnický z Hrobnic (1888) o dramatickém sporu mezi hrdým sedlákem a konzervativním šlechticem po zrušení roboty roku 1848. Menší úspěch měla hra Vojtěch Žák, výtečník (1890) nebo aktovka Zkažená krev (1891) o dědičnosti zlodějství. Až teprve v poslední hře Na Valdštejnské šachtě (1892) se Ladislav Stroupežnický přiblížil svému cíli a vytvořil působivou tragédii idealisty, který ztroskotává na tvrdých materiálních zákonech života.
Jako prozaik se Stroupežnický uplatnil v povídkách: Rozmarné historky (1879), Z Prahy a venkova (1891).