Ferenc Liszt

Ferenc Liszt


Ferenc Liszt se narodil 22. října 1811. Už od dětství projevoval zázračný talent. Uherští magnáti poskytli chlapci finanční prostředky na studium hudby Czerného a Salieriho ve Vídni. Měl vždy fantastický a strhující obdiv obecenstva, téměř jako „čarodějné“ koncerty Paganiniho. Liszt byl prvním umělcem, který zavedl koncerty Piano recital, při nichž hrával zpaměti jen on sám a výběr skladeb podřizoval stylovým hlediskům. Jeho famózní virtuozitu, jež neznala technických překážek, obohacovala hluboká oduševnělost, získaná z bezprostředního poznání hry Fryderyka Chopina. Studoval v Paříži a byl prvním autorem, který domyslel samotný princip programní hudby, schopné tlumočit mimohudební záměry. Od Berlioze převzal tzv. idée fixe, způsob rozvíjení hudebního tématu, jež se vine hudebním dílem jako nejcharakterističtější a na mimouměleckou skutečnost vázaná myšlenka, a za pomoci příznačných motivů tvořil nejen programní symfonie, ale hlavně symfonické básně. Těchto symfonických básní vytvořil dvanáct, z nichž nejznámější jsou Preludia, Prometheus, Mazeppa, Ideály, Hamlet, Tasso aj. Liszt do svých skladeb zavedl i pojem hudebního monotematismu, kdy z jediného tématu nebo motivu byl odvozen veškerý tématický materiál pro celou skladbu. V roce 1848 se Liszt dočasně usídlil ve Výmaru, v městě se Schillerovým a Goethovým kultem, a jako dvorní dirigent v divadle a význační tvůrčí umělec tu vytvořil duchovní centrum novoněmecké hudební kultury. V jeho domě se soustřeďovali mladí umělci takřka z celé Evropy, aby se nechali inspirovat jeho vyjimečným zjevem a novoromantickou představou hudby. Čím byl starší, tím častěji se vracel do rodných Uher, kde byl přijímán takřka jako národní hrdina.


K Lisztovu romantickému zjevu patřil i mimořádný obdiv žen, on sám čerpal štěstí z nelegitimních svazků zejména s hraběnkou d’ Agoult s níž měl tři děti z nichž dcera Cosima se stala chotí Richarda Wagnera. Na konci života autor nejraději pobýval v Římě, kde také přijal nižší kněžské svěcení.