Moje ideální představa o studiu na VŠ

Moje ideální představa o studiu na VŠ

Naše školství…středověk před vynálezem knihtisku


Na dnešních školách se ještě stále přepisují učebnice do sešitu a úspěšní jsou většinou ti, kteří toho přepíšou nejvíce. Například finance se ještě stále učí zastaralým způsobem dosazování číslic do komplikovaných vzorců. Před desítkami let byly tyto schopnosti určitě užitečné, protože nebylo nic jiného čím by se dalo výsledku dosáhnout, ale v dnešní době kdy nejprodávanější statistický software dokáže nahradit několikaminutové dosazování do vzorců chvilkou klikání, jsou takovéto schopnosti stejně důležité jako vedet rychle přepsat knihu.

Na dnešních školách to ještě stále vypadá tak, jako za času Járy Cimrmana:

„Po letech učitelského působení ve Struku udělal Cimrman namátkovou prověrku vědomostí svých bývalých žáků. Výsledek byl skličující. Zjistil, že si všichni pamatují jen asi jednu desetinu toho, čemu je ve škole učil. Devět desetin poznatků bylo průtokových – laicky řečeno: šly jedním uchem dovnitř a druhým ven. Cimrman se proto rozhodl udělat v procesech pamatování a zapomínání jednou provždy pořádek. Přímo určil, kterou látku si mají žáci zapamatovat a kterou zapomenout. Látka pro zapamatování zabírala 1/10 a látka pro zapomenutí 9/10 učební doby, přesně jak to odpovídalo statistickému průzkumu. Pro tyto dvě oblasti učiva zavedl Cimrman dva názvy: pomněnka a zapomněnka – v němčině Vergissmeinnicht und Nichtvergissmeinnicht. Žáci se učili obojímu, ovšem jen pomněnku si směli pamatovat. Cimrman pak velice rafinovanými chytáky zkoušel, zda si nepamatují i zapomněnku.“(1)

… Je to možná přehnané, ale stále ne úplně daleko od reality.

Uveďme si příklad, který poukáže na efektivnost dnešního školství. Představte si, že jste vyhráli lístek na koncert Erica Claptona, který však nemůžete prodat. Ten samý večer hraje i Bob Dylan a také je váš oblíbený zpěvák. Lístek na koncert Bobyho Dylana stojí 400 korun, ale za těchto okolností byste byli ochotni zaplatit i 500 korun. Otázka je, jaké jsou vaše alternativní náklady na koncert Erica Claptona? Máte na vybranou čtyři odpovědi: 0, 100, 400 nebo 500 korun. Odpověď je 100 korun. Když tuto otázku prezentoval Robert Frank svým studentům, dospěl k zajímavému závěru. Studenti vysokých škol, kteří absolvovali kurz ekonomie, pouze 7% z nich odpovědělo správně ve srovnání se 17% studentů, kteří nikdy neabsolvovali kurz ekonomie. Ano, někdy se může zdát, že vzdělání má opačný výsledek. PhD ekonomové dopadli o trochu lépe, správně jich odpovědělo 21%. Zajímavé na celé věci je, že kdyby všichni hádali správnou odpověď, tak mají větší šanci na úspěch, protože se čtyřmi danými odpověďmi, by jich teoreticky mohlo správně odpovědět 25%. Tato studie provedená Robertem Frankem pravděpodobně sumarizuje katastrofální stav vysokého školství nejenom v USA (kde je objektivně nejlepší), ale i střední Evropě a obzvláště v České Republice.(2)

Mnoho lidí by uvažovali o ideálním školství jako o centralizovaném, kde každý student přijímá vědomosti. To je ale nesprávná představa, protože pasivní vzdělávání není vzdělávání samo o sobě; je to pouze zapamatovávání.(3) Jestli je představa o vzdělávání spojena s vytvářením schopností pro budoucí praxi anebo vytváření schopností, které pomůžou vytvářet další užitečné schopnosti, potom zapamatovávání není tou správnou cestou.

Jaké jsou tedy alternativy?

Projektově orientované vzdělávání by bylo založené na myšlence získávání vědomostí z dlouhodobé práce na projektu. Řekněme, že studenti předmětu provozní management by měli za úkol vytvořit nejoptimálnější uspořádání strojů ve firmě bez jakékoli předchozí znalosti v tomto předmětu. Jejich úlohou by bylo si zjistit všechno potřebné o předmětu bez autoritativní pomoci učitele. Výsledné optimální řešení by se prezentovalo před ostatními skupinami a bylo by podrobeno kritice učitele.

Praktický příklad jsou případové studie, na kterých je postaven Harvard Business School, a které se stali tak rozšířené v poradenských společnostech, které organizují Case Study Competitions v České Republice a jinde ve světě. Byl jsem součástí týmu, který se zúčastnil dvou takovýchto soutěží. Samotná příprava je podstatná v tom, aby tým obstál. Nejde o to, jak je jeden člověk dobrý, ale jak je dobrý celý tým. Celá případová studie je založena na materiálu o nějakém tématu, který je potřeba přečíst, přijít na problém a jeho řešení, a nakonec připravit prezentaci. To vše je potřeba udělat v co nejrychlejším čase, protože na celou případovou studii jsou pouze tři hodiny času. Po uplynutí tří hodin je výsledek týmem prezentován komisi. To vše by bohužel nezvládl jediný jedinec, a proto si studenti během krátké chvilky procvičí mnoho schopností a mnohým se naučí. Případovými studiemi by se studenti dokázali kriticky myslet, aktivně diskutovat, dokázali by lépe komunikovat své myšlenky jak verbálně tak písemně, dokázali by strukturovaně přemýšlet (dokázali by porozumět problému a extrahovat to nejdůležitější a následně navrhnout řešení), používali by více čísla a měli by větší kuráž experimentovat.

Tutoriální systém by byla další alternativa. Namísto navštěvování přednášek a pasivního poslouchání učitelů by se mohl tento neefektivní způsob plně nahradit tutoriály. V podstatě by šlo o týdenní schůzky studenta s profesorem, kde by se oba dohodli na tom, co si student individuálně doma nastuduje a sám otestuje. Obsah takového kurzu by byl individuální avšak existoval by systém objektivního hodnocení na základě finální zkoušky. Takovýto systém by byl pravděpodobně časově náročný avšak výsledek by byl podstatně lepší vzhledem k tomu, že by student „zabitý“ čas v přednáškové místnosti strávil smysluplným studováním a testováním sám sebe. Takovýto systém by vyhovoval skutečně jenom zodpovědným studentům, kteří by flexibilitu systému nezneužívali. Hlavní myšlenka tohoto systému by byla, že učitel by se namísto ptaní sám sebe kolik látky má pokrýt v ten den, sám sebe spíše ptal kolik je můj student schopen se naučit a jakým způsobem.

Když Larry Summers rezignoval z postu prezidenta Harvardu, tak řekl, že to nejvíce co si odtud odnáší je, že vzdělávání je více o autoritě myšlenek než o autoritě přednášejícího. Může to znít jako samozřejmost, ale pravda je, že učitelé by se měli stávat více marginální a ne dominantní osobou přednášek. Učitel by měl přijít na přednášku, položit otázku a pak už jenom kontrolovat logiku argumentů studentů.(4) Řekněme, že studenti by se měli na hodinu připravit a poté by přišli na hodinu a diskutovali na dané téma. Učitel by položil otázku: Vyplatí se přijmout Kjótský protokol? Studenti by pak začali zvažovat všechny faktory, které ovlivní jejich závěry. Tohle vše by logicky vyústilo do kalkulace současné hodnoty těch argumentů, na které studenti přišli. Samozřejmě by diskuse vedla k mnoha odbočkám a komplikacím, ale role učitele by byla koordinovat celý proces. Učitelé by se už nemohli schovávat za svými stolky, kde přednáší, ale museli by být v celém dění diskuse. Tedy namísto bezduchého poslouchání učitele, který říká úplně to samé co je v učebnici, protože předpokládáme, že student je schopný číst, hodina a půl výuky by se stala aktivní dialogem, který by vyžadoval aplikaci vyučované látky. Studenti by se neučili fakta, ale učili by se jak je najít a jak je prakticky použít. Studenti by spíše mysleli jak aplikovat znalosti namísto pouhého zapamatování.

Studenti by následovali to, co již Konfucius před 2500 lety vyslovil.

-------------------------------------------

“Co slyším, to zapomenu. Co vidím, si pamatuji. Co si vyzkouším, tomu rozumím.”
-- Konfucius

----------------------------------------------------

Poslední otázka je spojená s tím, za jakých okolností by byla moje ideální představa o vysoké škole realizovatelná. Je zřejmé, že takovýto systém, který si vyžaduje aktivní spolupráci a odevzdaný přístup jak na straně učitele, tak na straně studenta může existovat pouze za předpokladu, že student a učitel jsou motivováni. Veřejné školství, kde výsledky nejsou hlavním měřítkem odměny pro učitele, nemůže motivovat učitele do takové míry, jako systém, který bojuje na trhu o přežití. Soukromé školy nejenom můžou odměnit učitele za výsledky ale i přilákat takové, kteří jsou kreativní v přístupu ke vzdělávání. Obdobně to funguje na straně studenta, který se dožaduje kvality za vložené peníze a je ochotný spolupracovat, aby dostal to, za co zaplatil. Jinými slovy, v soukromém školství jsou učitelé a studenti nuceni spolupracovat. Proto moje ideální představa vysoké školy je bezprostředně spojená se školstvím v soukromých rukách.


--------------------------------------------------------------
(1) Právě kvete: Pomněnka lesní. 31 May 2008 .
(2) Frank, Bob. Authors at Google. 23 Jul 2008
(3) W. Lee Hansen, Michael K. Salemi, and John J. Siegfried. Use It or Lose It: Teaching Literacy in the Economics Principles Course. December, 2001. .
(4) Sedlacek, Tomas. Vzdalene Vzdelani. Respekt. 19 Apr. 2008 < http://www.respekt.cz/na-pozvani-clanek.php?fIDBLOGU=50>.