Úvaha o studiu na VS

"Říká se, že básník může vše. Nevím, jsem-li jím i já. Je to můj styl, nevím však, jaké mu dát jméno. Netuším, dá-li se to pochopit. Já to chápu. Chci chápat. Chci vědět… Chci však i snít. Ne každý mému žánru porozumí. Čtěte, jak to cítíte. Má jediná rada."


VS – úvaha

Potřebuji to. Za každou cenu. Musím toho dosáhnout. Překonat všechny překážky, jež mi klade osud do cesty. Dostat se do cíle. Studovat, studovat, studovat…

Čas si se mnou zahrává! Jednou nadbytek, podruhé nestíhám. Ať tak či onak, pokládám hlavu do dlaní.

K čemu je architektovi talent, nemá-li ani tužku a papír? A jestliže získá jedno, to druhé mu stále schází. Není východisko. Leč on stále kreslí křivky nového stylu ve své mysli.

"Krotím je…
myšlenky mé.
Bortím se…
v ně."

Ptám se Vás, můžete pomoci? Rádi byste, povídáte? Ale nemůžete? Proč? Aha, no jistě, nashledanou.

K čemu je houslistovi talent, nemá-li svůj nástroj ani noty? A když dokáže sehnat jedno, to druhé musí dát výměnou! V duchu si však nadále skládá překrásnou hudbu…

"Nad nimi kroutím…
svou hlavou.
Myšlenky poutí…
bloudí tmou."

Všechno obklopuje tma. Kouty mé mysli ještě slabě září. Je pozdě – smráká se. Je pozdě na všechno. Nade mnou se zatáhly těžké mraky, hrozí potopou. Lapám po dechu, snažím se osvobodit, jako tonoucí zachytit se stébla trávy a zabrat a vytáhnout se zpět, ač si odřu paty.

"Získá volnost…
jí má mysl.
Pyká za radost…
a dává to smysl."

Snad to dokážu, možná náčrty, jež navrhl architekt mé budoucnosti, přestanou být pouhým konceptem a pomalu se vztyčí v pevné zdi… Bláhové! Ty stěny nikdy nebudou pevné. Už na věky zůstanou křehkou přepážkou mezi mým vítězstvím a prohrou.

"Nevyplnitelná…
je touha.
Touha citelná…
je zhouba."

Loď ještě zdaleka nedoplula do cíle! Je malá, zesláblá tím, čím prošla, napadena již tolika rivaly a nepřejícím počasím! Budu-li si věřit příliš, ztroskotám. Budu-li si věřit málo, ztroskotám. Mám naději doplout bez úhony? Snad – Není to přílišná důvěra? A není pak pochyba důvěra malá?

"Zbožná je…
tužba.
Nemožná je…
sužba."

Kolik je třeba obětovat? Nestačilo to? Pro pána Boha! Že ne?

Vidím čas – minulost, současnost, budoucnost… Já vím, že nestačí sny. Jenže, je to příjemné! Proč nelze proměnit touhu ve skutečnost?

Pomozte. Já pomohu Vám.

Nechci moc! Jen ty housle. Jen ty noty.

Známky.
Zkoušky.
Pohovory.

Ano/Ne

Dopis.
Celá budoucnost leží v té jediné vteřině, kdy zrak spočine na tom slovu… přijata/nepřijata.

Dáte mi ty housle? Budu se snažit! Budu hrát každý den!

Proč je to tak těžké?

"Je to krásné,
leč beze smyslu!
Slunce jasné,
bez mez výmyslu!"
…snít…

Kéž by i život mohl být krásnější!
Cože?
Housle?

Chcete něco slyšet?
Může být…



P.S.: Na housle neumím;-)
*8.března 1993
Zara.psenda@seznam.cz