Moje ideální představa o studiu na VŠ

Položím-li před diskutující skupinu téma, jak by mělo vypadat ideální studium na vysoké škole, bude názorové spektrum stejně široké jako počet zúčastněných. Základní představa o podmínkách na vysoké škole se bude odvíjet od cíle, s jakým daný obor budu studovat. Zřejmě jiný přístup bude mít člověk, který bude nastupovat v následujícím akademickém roce do oboru, jemuž se chce věnovat a připravoval se na něj již na střední škole, oproti vnímání studia studentem, který studuje obor, jenž byl pro ně záchranný a jediným cílem je prodloužit si studentský život a pokud možno co nejlaciněji dosáhnout na vysokoškolský titul. Takový člověk ví, že se oborem nikdy živit nebude a dosažené vzdělání je zejména vstupenkou k přijímacímu řízení na lukrativní pozice. Je pak i každého věc, jaké si studium a celý studentský život zařídí. Z mého pohledu je určitě mnohem zajímavější utratit finanční prostředky za cesty do zahraničí, možnost dlouhodoběji poznat cizí prostředí, než-li si užít krátkodobých radovánek na domácím písečku, ačkoli i ty ke studiu patří.
V souladu se současnými trendy by ideální univerzita mohla být označena „BIO-Vysoká škola“. Snaha vytvářet příjemné prostředí, v kterém se bude dobře pracovat i studovat je patrné na každé škole. Kromě podmínek pro vlastní akademickou obec se jedná o výkladní skříň podle níž si každý udělá první úsudek. Co bych si asi myslel o přístrojovém vybavení, byla-li by budova zanedbaná, prostory by vyzařovaly ne příliš přátelskou atmosféru. Naštěstí každé zařízení se snaží do tohoto prvku své image investovat, a proto bude třeba rozhodující prvky hledat jinde.
To jaké je studium na libovolné vysoké škole, je do určité míry dáno systémem, který je nastaven. Naštěstí tato pravidla nelze direktivně unifikovat pro všechny subjekty, a tak hlavními nositeli genia loci každé školy jsou lidé – vyučujícími počínaje, přes studující až k úřednicím vytvářejícím styčné rozhraní mezi studentem a fakultou. Právě a jen oni svými rozhodnutími a přístupem, jak osobním, tak vědeckým a pedagogickým, mají klíčový vliv na vnímání každé jednotlivé fakulty, katedry, oboru.
Bez ohledu na pohnutky stojícími za rozhodnutím studovat vysokou školu, si každý přeje, aby se dočkal slavnostního okamžiku promoce. Netřeba polemizovat o tom, že je to cesta dlouhá, jistě ne jednoduchá a kladoucí před jedince nejednou rozhodnutí o svých prioritách a obětech, které je ochoten položit na oltář. Málokdo si na počátku studií uvědomí, že se nejedná pouze o zpracování informací šedou kůrou mozkovou, ale také o tom umět si rozvrhnout a naplánovat čas a využívat tak efektivně svou energii.
Jsou-li splněny podmínky snahy vystudovat, schopnosti řídit svůj čas a bezesporu myšlenkového potenciálu, má student nejlepší předpoklady, aby uspěl. A přesto se tak nestává.
Již několik posledních let jsme svědky debaty o zavedení školného na našich veřejných školách. Přejdeme-li fakt, že to má být záplata na systém financování, vyvstává otázka, jaký to bude mít efekt. Jedním z argumentů zastánců se tvrzení, že dojde ke zlepšení kvality výuky. Potom je potřeba se ptát: Jakým způsobem je definována kvalita v oblasti školství? Hledání odpovědi není triviální záležitostí, mělo by se však vycházet z definic norem zabývajících se managementem jakosti, kdy je kvalita nejen hodnocena, ale také rozvíjena a udržována. Vysoká škola není virtuální pojem. Dá se na ni pohlížet jako na firmu poskytující služby svým zákazníkům. A právě jednou ze skupin zákazníků jsou její studenti, kteří svoji poptávku formulují pomocí otázek kladených při výběru školy: Co mě na dané škole zajímá? Jak mně připraví na praxi? Jak se zlepší moje šance na trhu práce po jejím absolvování? Jakým způsobem funguje komunikace mezi studenty a pedagogy? A jistě by se našlo mnoho dalších.
Prubířským kamenem je zkouškové období. Na tento klíčový prvek by se školy měly soustředit, aby o dalším bytí a nebytí co nejméně rozhodoval lidský faktor. Každý jistě zažil situaci, kdy přes pečlivou přípravu neuspěl. Zatímco u zkoušejícího kolegy o dveře vedle by to stačilo.
Stejně jako v běžném smluvním vztahu při objednání služby by školu, vyučující měla zajímat zpětná vazba, ne-li dokonce vyplnění hodnotícího dotazníku zahrnout do jedné z podmínek pro uzavření semestru. Přiznejme si na rovinu, že měnit něco v průběhu školního roku je dosti nereálné a málokterý student má natolik snížený pud sebezáchovy, aby to řešil přímo s přednášejícím, cvičícím popř. přes studijní oddělení. I přes vnitřní nespokojenost s metodami je bohužel lepší držet „hubu a krok“, než-li přiblížit šance na úspěšné absolvování předmětu limitně k nule.
Studenti a vyučující musí být rovnocennými partnery ve vzájemném dialogu. Jedni hodnotí znalosti známkou, druzí by měli mít možnost (povinnost) ohodnotit pedagogický přístup, vedení předmětu. Bude-li se vyskytovat statisticky větší podíl negativních vyjádření, nemůže se jednat o mstu jednotlivce, nýbrž o systémovou záležitost, kterou by měl akademický senát fakulty a zodpovědní pracovníci řešit. Samozřejmě statistické vyhodnocení, návrhy řešení, popř. výstupy z řízení by měly být veřejně přístupné, aby studentská část akademické obce neměla pocit, že se to stejně zamete pod koberec.