Odysseus

Tereza Hamplová, I. BG
Odysseia

Odysseia je antický epos zpracovávající již s použitím některých novelistických a románových prvků osudy jednoho z hrdinů skončené trojské války. Jde o vrcholné dílo řecké literatury archaického období. Začátkem 7. století před naším letopočtem ho napsal Homér. Děj Odysseie navazuje na epos Ilias, který zpracovává legendu o trojské válce (jmenuje se tak proto, že Troju Řekové nazývali Ilion.)
Odysseus byl velice chytrý muž. Často skrýval svou sílu a předstíral, že je slabý a starý. Tedy i on měl vlastnosti mazaného a vychytralého hrdiny. Byl synem Antikley a Laerta, ithackého krále, jenž byl jedním z Argonautů. Podle jiné legendy byl Odysseus syn Sisyfův, jenž znásilnil Antikleu ještě před její svatbou s Laertem. Záhy Laertes přenechává trůn svému synovi a Odysseus se stane ithackým králem. Spolu s ostatními princi a králi řecké oblasti se uchází o krásnou Helenu. Při losování je na jeho radu mezi nápadníky uzavřena dohoda o vzájemné pomoci, podle níž se všichni odvržení zavazují, že budou hájit čest Helenina manžela Menelaa. Odysseus poté získá za ženu Penelopu, vnučku Tindara. Odysseus a Penelopa měli syna Telemacha. Když Paris unesl Helenu, snažil se Odysseus, i když sám byl původcem přísahy o vzájemné pomoci, zařídit věci tak, aby nemusel odjet do Troje. Předstíral, že se zbláznil a že se nemůže dotknout zbraní. Jeho trik odhalil Agamemnonův posel Palamedes.
Po skončení války je Odysseův návrat do vlasti dlouhý a strastiplný. Syn Telemachos po něm pátrá a od spartského vladaře Menelaa se dovídá, že otce drží na ostrově Ogygii nymfa Kalypso. Z Diovy vůle Hermes přiměl Kalypso, aby nechala Odyssea odjet. Nymfa nabídla Odysseovi nesmrtelnost, ale hrdina ji odmítl. Po propuštění byl Odysseus v bouři zahnán k ostrovu Scherii, kde se jej ujímá dcera fajáckého krále Alkinoa Nausikaa. U Alkinoova dvora Odysseus při hostině vypráví své osudy po dobytí Tróje: Po střetnutí s Kikony a přistání u země Lotofagů, kteří hostí všechny cizince omamnými plody zapomnění, si Odysseus vysloužil nenávist boha Poseidona, protože oslepil jeho syna Kyklopa Polyféma, aby se i s druhy dostal z jeho zajetí. I přes moc vládce větrů Aiola byl zahnán k zemi lidožravých Laistrygonů a poté k ostrově kouzelnice Kirké, která se do Odyssea zamiluje a má s ním syna Telegona. S pomocí Hermovou přemohl její kouzla a na její radu sestoupil do podsvětí, kde se od duší zemřelých dověděl, jak přemoci nepřízeň bohů při návratu do vlasti. Na moři musel Odysseus odolat krásnému vábivému zpěvu Sirén – do uší si dal včelí vosk a nechal se přivázat ke stěžni. Se svou posádkou musel také proplout úžinou mezi obávanými obludami Charybdou, která vytvářela smrtící vodní vír, a šestihlavou Skyllou, která požírala námořníky.
Po svém vyprávění nastoupil Odysseus na loď a Pallas Athéna ho uspala. Když se ze spánku probral zjistil, že je na své rodné Ithace. Zjistil, že jeho země je zubožená a jeho žena Penelopa musí čelit hejnu nápadníků. S pomocí svého syna Telemacha Odysseus nápadníky v přestrojení za žebráka přemohl a Penelopu opět získal, na Ithace pak zavládl mír. Podle dalšího mýtu se později na Ithace vylodí neznámý cizinec. Je to syn Odyssea a Kirké Telegonus. Svého otce nepozná a zabije ho. Podle jedné legendy se pak Telegonus ožení s Penelopou a má s ní syna Itala, který je praotcem všech Italiků.

Zdroje:
Giorgio P. Panini: Velký atlas mytologie
Slovník světových literárních děl
Rosemary Sutcliff: Putování Odysseovo
Eduard Petiška: Staré řecké báje a pověsti