Bratranec Pons

Bratranec Pons byl starý opuštěný mládenec, hudební skladatel a dirigent a vášnivým sběratelem uměleckých památek. Byla to jeho jediná radost a vynahrazovala mu vše ostatní, které ani nepoznal. Měl pouze jediného oddaného přítele, němce Schmuckého. Spolu se procházeli městem, obývali jednu místnost a Schmucke dělal vše, co viděl ponsovi na očích. Jedna věc Smuckého zlobila. Pons jěště i po své zašlé slávě byl zvyklý obědvávat velmi vybíravě. Když měl peníze a přátele, navštěvoval nejednu luxusní restauraci. Postupem času, kdy plamínek jeho slávyuhasínal, tím pádem neměl žádné peníze a přátele, mu zbývala pouzejedna rodina, ke které mohlchodit na obědy a uspokojovat své choutky. K ministerskému předsedovi pánovi de Marville. Ale ani tam už nebyl příliš vítaný. Paní de Marville a její dcera Cecíllie si vždynašly nějakou záminku, aby bratrance ponse vystrnadili z domuco možná nejdřív a bez obědu. Už i ti služební ho pomlouvali, jak mohli. Ponse, který právě vyslechl jeden z rozhovorů služebnictva, se to velice dotklo. Rodina jím opovrhovala a nakonec ho úplně vyhostila ze svého středu. Ochuravěl a mino Schmuckého se o něho stará do nedávna poctivá a hodná ženská paní Cibotová. Tu, když zjistila jakou má ponsova sbírka hodnotu, chytla přímo nemožná chamtivost. Spolu se svýma dvěma komplicemi, advokátem Fraisierem a Rémonencqoveem, se dohodla, že po Ponsově smrti, za pomocí dalších šibeničníků, získají celou sbírku pro sebe. Pons zničený nespravedlivým světem a chorobnou chamtivostí zemřel. Drama končí nejzběsilejší honbou za penězi na základě komplikovaných právnických transakcí, kdy se rafinovanými zásahy ruší závěť, podle níž mělo dědictví připadnout Ponsovu věrnému příteli a stěhuje se do rukou těch, kdo nejsou ani hodni na umělecké dílo pohlédnout.

Ukázka: V návštěvě sleěny Héloisy Brisetuotové, která přišla o půl jedenácté večer, neviděla cibotovánic podezřelého. Měla však takový strach, aby tanečnice nemluvila o tisícovce od Gaudissorta, že ji sama doprovodila až nahoru a zahrnula ji poklonami a lichotkami jako nějakou královnu.

Hodnocení díla: Je to krásná kniha, i když poněkud smutná. Drama hrdinů se totiž v Balzacových románech vždycky skládá z finančního vzestupuna jedné stranéě a pádu na straně druhé. Nejvíce mě zaujalo to, že autor obnažuje bez jakýchkolivpředsudků, bez jakýchkoliv přimyšlení zde popisuje dobu, ve které žil.