Noc a naděje

Tato knížka se zabývá židovskou otázkou. Dělí se na sedm povídek z prostředí Terezínského ghetta.

První povídka je o 40-letém židovi Hynku Tausigovi, který změnil svou totožnost ( vydávál se za Alfréda Jinotku ) a zkrýval s u postarších manželů, kteří mu nabídli přístřeší. Té doby jíž bylo zakázáno židům téměř cokoli, nesěmi se prochazet po ulcii v určitou hodinu, jezdit tramvají, či jiným dopravním prostředkem, nesměli navštěvovat věřejná prostranství pro zabavu. Museli mit na obleku přišitou židovskou šesticípou hvezdu která je měla stranit společnosti. Hynek Tausig však židovskou hvezdu neměl, měl být považován za Alfréda Jinotku který není židem a může si dělat co chce. Ale jak se tak procházel po ulici, přemýšlel nad každým svým činnem a jak při ledasčem vypadá.
Omrzí ho postupem času neustále skrývání se a předstírání se za někoho úplně jiného. Chce se přidat ke svým lidem a jet spolu s nimi do Terezínského ghetta. Ovšem po nějáke době, kdy Lustig popisuje v gettu atmosféru, hlavní postava pochopí, že to tam stoji za nic a hodlá utect. Tím končí první povídka.

Ve druhé (Růžová ulice) povídce se prolínají životy německého důstojníka a obyčejné staré židovky Alžběty Feinerové. Lusting ve svém díle popisuje niterné pocity lidí. I tohoto německého komandanta který se snaží šplhat si po svém žebříčku hodnot ať to stoji, co ot stojí. Popsání neměckého povyšování se nad jinou rasu, v tomto připadě nad židy a skromnost a bezbranost židovky Alžbety. V této časti je viditelné bezpráví, kdy je odcizován majetek židů i před jejich očima, ale i střípek lidskosti nalezený v čistokrevném němci, který se nad židovkou a její útrpností slituje a dokonce ji přenechá dar který dostl od komandanta, portugalské rybičky.

Třetí povidka jménem Děti. Zkresluje život děti v ghettu. Jak se snaží přežit za všech okolností, zabijí a sní i kočku. Nerozlučná dvojice Viky a Jakub zde hrají svou roli jako malý nezbedníci kteří okradají dum pro seniori o jídlo. Pro Lustiga je opar dětství v ghettu jistě velmi bližky, protože on sám si zažil v ghettu pár chvílí. Starnil své myšlenky i v povídce Moralní výchova kde "šesnáctka" nechá nazývat skupina mladých kluků kteří v ghettě žijí svuj svérazný život a pupisují se zde i myšlenkové pochody chlapců tohoto věku, jejich cíle i snění.....