Ošklivá vévodkyně Markéta Pyskatá

Lion Feuchtwanger

OŠKLIVÁ VÉVODKYNĚ MARKÉTA PYSKATÁ

- Knihu přeložil Valter Feldstein a vydalo nakladatelství ODEON v roce 1993.

Stručně o autorovi:
Lion Feuchtwanger je německý romanopisec, básník a překladatel, autor esejů, historických románů alegorizujících soudobé problémy i próz o současnosti třicátých let 20. století. Narodil se v Mnichově. Pocházel z početné rodiny židovského továrníka. V letech 1903-07 studoval antropologii, filosofii a filologii (zejména germanistiku) v Mnichově a Berlíně. Na začátku první světové války byl internován v Tunisu (1914), odkud uprchl do Německa, kde v Mnichově psal protiválečné básně a překládal indická, řecká a španělská dramata. Po nástupu nacismu v roce 1933 byl zbaven občanství a jeho díla byla zabavena, proto emigroval do Francie, kde se účastnil protifašistických a protiválečných kongresů. Patřil k nejaktivnějším činitelům antifašistického hnutí. V roce 1940 byl ve Francii internován, jen s velkými potížemi se mu však podařilo však uprchnout přes Španělsko a Portugalsko do Spojených států, kde žil v Kalifornii až do své smrti.

Rozbor díla:
Toto dílo je aktualizovaný historický román, odehrávající se v době Jana Lucemburského a Karla IV., v polovině 14. století., v Kutnohorech, Tyrolech, Lombardii, Itálii, Inšpruku, zemích bavorských a braniborských.(středověká Evropa).
Dílo je sestaveno chronologicky a autor zde používá latinské a francouzské výrazy a citáty. Velice podrobně popisuje vzhled i povahu postav a používá různé přirovnání.

Charakteristika hlavních postav:
Markéta – Tyrolská a Korutanská hraběnka, byla chytrá, bystrá, pozorná a zakomplexovaná, připadala si osamělá a ubohá.
Jindřich Korutanský – Markétin otec, byl to pán štědrý a zbožný, dobrý společník, liboval si v zábavách a ve sportu, byl ctitelem žen, rád se strojil podle nejnovější módy, nechyběla mu fantazie a měl rád dobrodružství.
Jan Lucemburský – V knize je popisován jako najhanebnější marnotratník s podvodník, jakého poznaly věky. Miluje politiku, lákají ho zmatky a shony, rád uzavírá smlouvy a dohody, dělá sňatkové dohazovače, rád vede války, uzavírá mír, provokuje bitvy a zabraňuje jim.
Jan Jindřich Český – První Markétin manžel a bratr Karla IV., byl hubený, vysoký, zlomyslný a zbabělý.
Ludvík Vitelbašský – Těžkopádný a nerozhodný.
Albrecht Habsburský – Byl moudrý, houževnatý a předvídavý.

Obsah díla:
Tato Knížka popisuje život a vládu Tyrolské hraběnky Markéty Korutanské, později Tyrolské.
Markéta, dcera krále Jindřicha byla velice ošklivá, každý si z ní dělal legraci a díval se na ni jako na obludu.Vzala si nejprve syna Jana Lucemburského mladšího, kterého později vyhnala revoluce, v jejímž čele stála právě Markéta. Aniž by se rozvedla ,vzala si Braniborského markraběte Ludvíka. Na zemi byl uvalen Interdikt (=zákaz konání bohoslužeb,podávání svátostí,pořádání křesťanských pohřbů atd.) a na Ludvíka klatba (=církevní prokletí). Později se Markéta rozvedla s Janem a Interdikt byl zrušen. Jejího druhého manžela pak se svolením Markéty otrávil její nápadník albín Konrád z Fraunberku. Konrád z Fraunberku byl velice nehezký a snad proto Markétě tak imponoval.Když se dostal do ministerské rady,zajistil si velké bohatství. Teď byl pravděpodobně posledním Tyrolským hrabětem její syn Menhart z prvního manželství, kterého ale zavraždil opět, teď sice bez svolení Konrád z Faunberku. Největší nepřítelkyní Markéty byla krásná Anežka z Flavounu, která jí kazila dílo v Tyrolech svým politickým angažováním. Každý přirozeně poslouchal krásnou Anežku a ne pyskatou Markétu. Anežka pak byla pyskatou Markétou uvězněna za velezradu, Tyrolská hraběnka se ji chystala i popravit,ale Anežka sama zemřela na následky šoku. Po smrti této krásky se dala očekávat revoluce,té však ošklivá vévodkyně předešla tím,že předala zemi Habsburkům v čele s Rudolfem II. Nakonec se Markéta usadila u Cheiemského jezera,kde žila ve velkém bohatství.

Citace z textu:
Popis Markéty: Nad otylým tělem a krátkými končetinami seděla veliká, neforemná hlava. Čelo bylo sice jasné a čisté a oči se dívaly chytře a bystře, pozorně i zkoumavě; ale pod malým plochým nosíkem vyčnívala ústa, vyvalená jako u opice, s obrovskými čelistmi a odulým spodním rtem. Vlasy měděné barvy byly tuhé, drsné, bez lesku, pleť byla vápenně šedá, ubledlá, hadrovitá.
Markéta se stranila mladých dam a ukazovala se jen ve společnosti starých žen, které už pozbyly půvabu. Ale cítila, že i ty jí pohrdají, že ji nanejvýš litují. Byly nyní uvadlé a vyschlé, ale kdysi kvetly i ony. A Markéta i teď v době rozkvětu byla sirá a bez půvabu. Pod touto oblohou platilo ještě méně, že je chytrá, z nejlepšího rodu a že hodně zná. Pod touto oblohou bylo vidět jen jedno, stále to, že je ošklivá.

Osobní hodnocení:
Knížka se mi četla špatně a moc mě to nebavilo, líbilo se mi pouze to, jak autor popisoval různé okamžiky a pocity či myšlenky postav a jejich vzhled.