Otec a syn

Otec a syn
Na začátku příběhu nás autor zavádí do venkovského prostřední na panský statek, kde bydlí pan Hautot se svým synem Césarem. Právě pořádají hon a vydávají se s přáteli do nedalekého údolí na koroptve. Je slyšet první výstřel a pan Hautot jde pro svou kořist.V zápětí je slyšet druhý výstřel. Všichni si myslí, že pán má dobrý úlovek, tak mu jde pomoci hajný Josef, ale zjistí, že se stalo neštěstí, a tak zavolá ostatní.

„ Všichni se tam rozběhli a pronikli do trnitého houští. Otec Hautot ležel v mdlobách na boku, oběma rukama se držel za břicho a skrz plátěný kabátek, který kulka protrhla, stékala dlouhým pramínkem na trávu krev. Jak se shýbal pro mrtvou koroptev, kterou měl na dosah ruky, puška mu upadla, při nárazu vyšla rána a roztrhla mu útroby. Vytáhli ho ven z příkopu, svlékli ho a uviděli hrozivou ránu, z níž lezla střeva. Obvázali ho, jak jen to šlo, odvezli domů a poslali pro lékaře a pro kněze.“

Otec věděl, že umírá, tak si zavolal svého syna, aby mu svěřil své tajemství. Po smrti jeho manželky, nemohl zůstat sám, a tak se seznámil se slečnou Karolínou Donetovou z Rouenu. Poprosil Césara, aby za ní zajel, vše jí řekl a zajistil finanční a dědické záležitosti. Syn slíbil a otec zemřel. Po jeho pohřbu šel slečnu navštívit, ale chvíli váhal.

„Zaváhal. Až do této chvíle slepě poslouchal vůli mrtvého. Ale teď mu bylo někaj divně, cítil zmatek a ponížení při pomyšlení na to, že se brzy ocitne tváří v tvář ženě, které bývala milenkou jeho otce. Ozvala se v něm všechna morálka, která v nás dříme, nastřádaná na dně naší duše vlivem po staletí předávané výchovy, všechno, co se dověděl v katechismu o špatných ženských, probudilo se instinktivní pohrdání, které má v sobě vůči nim každý muž, i když se třeba s některou z nich ožení. Bouřila se v něm omezená sedlácká počestnost, zdržovala ho, a on se teď styděl a červenal.“

Nakonec dodržel svůj slib a zazvonil u dveří slečny Donetové. Otevřela mu mladá, krásná žena, představil se jí a všechno jí řekl. Oba byli velice zarmoucení, tak si byli navzájem oporou. César poznal svého nevlastního bratra Emila, ale protože se nedostali k právním záležitostem, dohodli se na schůzce opět za týden, aby všechno vyřešili. César na Karolínu stále myslel, líbila se mu. Příští čtvrtek opět přijel, Karolína se s ním nerada loučila, proto ho pozvala na oběd zase za týden ve čtvrtek, jako chodil jeho otec, a César její pozvání přijmul.