PŘÍBĚHY DONY QUIJOTA

PŘÍBĚHY DONY QUIJOTA
Chudý venkovský zeman don Quijano je vášnivým čtenářem rytířských románů. Rozhodne se stát se rytířem, konat dobro a trestat násilí. Vydává se na cestu do světa se svou stařičkou zbrojí, v papírové helmici a na staré kobyle, kterou pokřtil vznešeným jménem Rosinante. Změnil si i jméno na Don Quijote de la Mancha. Quijotovi se líbila venkovská dívka z nedaleké vesnice Tobosa. Pojmenoval ji tedy Dulcinea z Tobosa. Dychtil po slavných činech a neprodleně se vydal do světa. V nejbližší hospodě, kterou považuje za hrad, se nechá od hostinského pasovat na rytíře. Zatímco don Quijote vyspává dobrodružství, farář s lazebníkem spálí všechny jeho rytířské knížky, o nichž jsou přesvědčeni, že mu popletly mozek. Don Quijote nalezl panoše Sancha Panzu - dobráckého tlustého venkovana, který opustil ženu a děti a který mu oddaně slouží za to, že dostane ostrov. Sancho se vydává na cestu na oslovi. Po dni cesty uviděli několik větrných mlýnů, ktré don Quijote považoval za obry a okamžitě se s nimi pouští do boje. Otáčející se lopatky rytíře vymrští do vzduchu a je zle pohmožděn. Sancho Panza ho nazývá rytířem Smutné postavy. Sám don Quijote se považuje za bludného rytíře. Měl v úmyslu vyjet daleko do světa, ale ve skutečnosti stále projíždí krajinou v blízkém okolí svého bydliště. Když se o jeho kouscích dovídají farář s lazebníkem, snaží se ho lstí dostat zpátky domů. Nakonec se jim to podaří a jeho neteř a hospodyně ho dlouho léčí zranění. Když se rytíř zotavil, vyptává se Sancha, co o jeho statečnosti říkají lidé. Sancho mu otevřeně říká, že ho všichni považují za potrhlého blázna. Vydávají se opět na cestu. Prožijí spoutu vyčerpávajících dobrodružství a vracejí se domů. Don Quijote je vyčerpán a smrtelně nemocen. Na smrtelném loži prohlédne zbytečnost svého rytířského úsilí, svůj soukromý majetek odkáže Sanchovi a své neteři a umírá ne jako don Quijote, ale jako obyčejný Alonzo Quijano.