Rekviem

JAROSLAV DURYCH
 český prozaik, básník, dramatik, esejista a publicista
 představitel katolické reformy - ovlivněn katolickým barokem
 tvořil v 1. polovině 20. století
 jeho záliba v dějinách a cestování po Evropě se odráží v jeho dílech
v jeho tvorbě také často vyjadřoval náboženské hledání jistoty na bludné pouti životem

Rekviem a jeho návaznost na Bloudění

Této próze se říká „menší valdštejnská trilogie“ a stojí vlastně na okraji „větší valdštejnské trilogie“ nazvané Bloudění. Bloudění je rozsáhlý historický román a Durych zde popisuje rozsáhle životní příběh Albrechta z Valdštejna, opravdové historické postavy. Rekviem navazuje na Bloudění a ve třech kratších povídkách (proto valštejnská trilogie) líčí události po smrti Albrechta z Valdštejna, muže se závratnou kariérou v období třicetileté války, jehož vzestup byl však zastaven byl však v roce 1634 zakončen úkladnou vraždou v Chebu.

Proč se Rekviem tak jmenuje?

Velmi zajímavé je, proč se vlastně kniha jmenuje Rekviem. Podle slovníku cizích slov znamená toto slovo 1) mše za mrtvého, zádušní mše - tedy vzpomínky na Albrechta z Valdštejna, 2) hudební skladba pro tuto mši - v povídkách je možno sledovat jistou podobnou strukturu s touto hudbou. Příkladem tohoto je i to, že každá část trilogie končí smutně a tíživě, stejně jako rekviem - v moll stupnici.

Kurýr

První povídka trilogie s názvem kurýr, pojednává o poslu, kterého zplnomocnil generalissimus císařských armád Albrecht z Valdštejna. Jenže když kurýr (posel) doráží do cíle své cesty, tedy do Olomouce, zjistí, že Albrecht je po smrti - byl zavražděn v Chebu. Posel je věrný a protože se nedokáže vyrovnat se smrtí svého pána skočí se svým koněm přes hradbu. Je mu jasné, že tuto překážku nemůže živý překonat a dobrovolně odejde ze světa. V této povídce jsou patrné kontrasty. Například posel je příkladem prostých lidských ctností a věrnosti, jeho opakem je císařské panstvo (zbytečný lesk , zbabělost a úklady skryté pod krásným ošacením a knížecími tituly).

Budějovická louka

Příběh se odehrává u Budějovic. Panstvo se vrací z lovu a zastaví se na louce, aby si odpočinulo. Dávají se do řeči. Z jejich rozhovoru vyplývá, že pánové čekají na válečný soud. Baví se o událostech roku 1634 a o smrti Albrechta z Valdštejna. Ve svých názorech se neshodují a neustále se navzájem obviňují. Najednou je ohlášena mladá žena, která by prý s panstvem ráda mluvila. Žena se dá do řeči a líčí pánům slavnou bohoslužbu, při níž císař (Ferdinand II), jeho rodina, dvůr i generálové děkují Bohu za záchranu před Valdštejnem. Je zde naznačeno pokrytectví samotného císaře, protože při rozhovoru panstva na Budějovické louce bylo naznačeno, že sám císař a jeho spiklenci odstranili nepohodlného Albrechta z Valdštejna z cesty. A dokonce se zdá, že některé pány, kteří odpočívají po lovu, tíží vina, snad i oni mají své zásluhy na smrti příslušníka starého českého rodu, tedy Albrechta z Valdštejna. Mladá žena v příběhu vystupuje na první pohled jako neškodná vypravěčka. Svou řečí však skrytě poukazuje na špatnosti, pokrytectví a faleš.

Valdice

Třetí příběh se odehrává v době přibližně pět let po smrti Albrechta z Valdštejna. Jeho panství v Jičíně připadlo spiklenci Banérovi. Švédský generál Banér se rozhodne podniknout cestu z Jičína do nedalekého Valdického kláštera. Jeho záměr je opravdu strašlivý. Chce otevřít Valdštejnovu skromnou hrobku a odejmout části jeho těla - hlavu a ruku a poslat toto jako symbol moci Švédům Generál Banér se cítí velice sebejistý, nechce si vůbec připustit hříchy, které v klášteře páchá. Je chladně cílevědomý a rouhá se. V této třetí části trilogie se opět objevují protiklady - moc a pád, majestát smrti a jeho jednoduché zhanobení.

Osobní názor a závěr

V této próze je použito mnoho personifikací a metafor, autor poměrně podrobně popisuje stavby, přírodu - chce tím navést atmosféru.

Kniha Rekviem je psána jazykem velice složitým, takže čtenář má problémy textu porozumět. Automaticky se předpokládá, že čtenář zná mnohá dějepisná fakta a události. Člověku, jehož zálibou dějiny příliš nejsou, nezbývá nic jiného, než si vzít k ruce učebnici dějepisu. Ovšem, když člověk pochopí historické souvislosti, dýchne na něj atmosféra období baroka (doby temna).