Humoresky

Jedná se o stovku povídek typických pro Čechova: drobné povídky zobrazují všední ruský život, v několika větách se nám vykresluje hlavní hrdina, každá povídka je sice jiná, ale náměty bývají vzaty z několika mála prostředí - většinou se dotýkají nemocnic, blázinců, duševních poruch, rodinného života a profesí. Čechov nenápadně a leckdy skrytě kritizuje lidské chyby, nevědomost a „zabedněnost“.

Případ ze soudní praxe popisuje přelíčení u jistého oblastního soudu. Na lavici obžalovaných sedí Sidor Šelmecov, který je obviněn z vloupání, podvodu, života pod falešným jménem a neoprávněného přisvojení si titulů. Jeho obhájcem je velice uznávaný a respektovaný advokát. Přednáší srdceryvnou řeč: šest měsíců trpěl tento muž ve vazbě, jeho manželka doma strádala bez svého muže, děti doma nemají co do úst. V síni to hlučí, ženy vzlykají, některé dokonce musí být vyneseny na vzduch. „Jen se podívejte na jeho oči!“ pokračoval obhájce, jemuž se třásla brada i hlas a z očí úpěla trpící duše. „Copak takovéhle mírné, něžné oči mohou lhostejně přihlížet zločinu? Nikoliv! Ty oči pláčou! Pod těmihle kalmyckými lícemi se skrývají citlivé nervy! V téhle drsné, znetvořené hrudi nebuší zločinné srdce! A vy, lidé, máte odvahu tvrdit, že je vinen?“ tohle bylo příliš i na obžalovaného. I on z toho byl naměkko. Začal posmrkávat, dal se do pláče a neklidně se ošíval. „Jsem vinen!“ přerušil řeč svého obhájce. „Vinen! Doznávám, že jsem vinen! Spáchal jsem krádež i podvody! Jsem nehodný člověk! Vzal jsem peníze z truhly a poručil švagrové, aby schovala odcizený kožich...Kaju se! Spáchal jsem všecko, z čeho jsem obžalován!“ a obžalovaný vypověděl, jak a co bylo. Byl odsouzen.

Nejenom Humoresky, ale všechna Čechovova díla mě zaujala způsobem zpracování obyčejných lidských problémů, způsobem jak autor psal, zachycením ruského život konce 19. století a tím, že příběhy a chování a myšlení lidí, kteří jsou v nich zachyceni není moc vzdáleno době dnešní.