Pan učitel

Po prvním střetnutí s panem učitelem z ní strach opadl, poněvadž vypadal úplně jinak než slyšela. Protože se naučila od strýce poznávat písmenka a uměla počítat do dvaceti, vždy pana učitele pozorně poslouchala. Děti často brával do farářovic zahrady, kde je učil poznávat přírodu. Větší chlapce učil štěpovat,pracovitost včel dával dětem za příklad. Nejčastěji s nimi chodil na jedno návrší a cestou jim vyprávěl o mravencích, motýlech a ptácích. Tam také hrávali různé hry, kterých se účastnil i pan učitel. Za odměnu vypravoval dětem nějaký děj z historie české nebo je učil zeměpisu. Jak vypadá naše vlast, hranice, řeky, jezera, hory. Tresty nezbedných dětí spočívaly v opisování, nikoli v bití.
V této povídce B. Němcová vlastně popisuje, jak měly děti pana učitele rády a lásku pana učitele k nim. Po několika letech pan učitel zemřel a na pohřbu se sešli všichni žáci, které učil.