Povídky

Děj všech povídek se odehrává na ruském venkově 19. století, v době, kdy se tu začal prosazovat význam trhu, podnikání a kapitalismu. Na celé Rusko tehdy dolehla hospodářská krize, která se promítla do životních osudů tisíců lidí a následně i do literatury. A právě slavný Čechov mistrně zachytil ve svém díle běžný šedý život a tím nám tak zprostředkoval nezvratné svědectví tehdejší doby.

Autor vykresluje osobnost tím, co dělá, charakter každé postavy vystihuje klima, ve kterém se dotyčný pohybuje. Proto se není ani čemu divit, že i některé z jeho postav uctívají tamní nový systém. Zároveň ale nejsou schopné své době dobře porozumět, a tak působí dojmem vesnické hlouposti a zaostalosti. Mnohdy je hrdina dokreslen už jen svým jménem – např. jména Červjakov („Úředníkova smrt“), Očumelov („Chameleon“) a další zajisté autor nevolil jen tak.

Čechov nikdy nepopisuje žádné úžasné události, naopak rozebírá každodenní život – o stesky, zoufání a naděje na budoucnost zde není nouze. Prolínají se zde sny a skutečnost (např. povídka „Spát, jen spát“). V příbězích se setkáváme často se satirou útočící proti carskému byrokratismu a policii, zesměšňující měšťanstvo, poukazující na mravní bídu (např. povídky „Úředníkova smrt“, „Vykřičník“, „Chameleon“ či „Triumf vítězův“).

Nevyskytují se zde žádné dlouhé popisy, každá povídka má stručný děj, je celkem krátká a autor v ní nevyjadřuje své myšlenky (např. doktor Starcev v povídce „Jonyč“ – jeho vývoj je naznačen skrze stručný popis – na začátku své lékařské dráhy chodí rád pěšky, později si pořídí párek koní, poté se vzmůže na trojku řízenou kočím a nakonec vidíme tlustého doktora „jako nějakého pohanského boha“ v kočáře kočírovaném tlustým Pantělejmonem povyšujícím se nad venkovský lid). Nekončící rozbory jsou nahrazeny několika krátkými, zato ale velmi výstižnými, větami. Čechov užívá často zvláštního druhu neúplného popisu, který se například objevuje v povídce „Cestou“: “Dveře se otevřely dokořán a na prahu se objevil vousatý mužik v dlouhém kabátě, jaký nosí kočí, na rameni nesl velký kufr a byl od hlavy k patám obalen sněhem. Za ním vešla malá, kočímu téměř jen po pás sahající ženská postava bez obličeje a bez rukou, zakutaná, zachoulená, podobná uzlu a rovněž obalená sněhem.“ - kočí nevstoupil, neboť pozorovatel sedí uvnitř a mužika nezná. Lze soudit, že o kočího jde pouze podle kabátu. Ruce a obličej druhé osoby však vidět nejsou, je to tedy postava bez rukou a obličeje.

Nejvíce mne zaujala povídka „Chameleon“, příběh podobající se spíše frašce - pojednání o směšné situaci, kdy je zlatník pokousán psíkem a následně celou situaci před strážníkem až přehnaně zveličuje a hraje si na největšího chudáka. Poněvadž je to člověk všemi vážený, všichni chtějí psa utratit, oslovují ho jako mrchu bez rodokmenu apod. Celý děj se obrátí ve chvíli, kdy se objeví majitel psa, kterým je bohatý šlechtic z velkoměsta. Rázem se mění přístup přihlížejících a zvíře je častováno nejsladšími slovy, místo ran holemi je rukama konejšeno. Tento příběh mě velmi zaujal svým i dnes reálným obsahem.

„Mník“ patří mezi další komické příběhy. Tentokrát se čtenář pobaví nad povrchností občanů jedné zapadlé vesnice při rybaření v blízkém rybníku, kde si každý myslí, že jen on má pravdu a jen on že něco dokáže.
Velice interesantním příběhem je také „Úředníkova smrt“. Děj je prostý – exekutor Červjakov si při představení v divadle omylem kýchne a poprská tak hlavu před sebou sedícího významného generála. Je tak citově pohroužen, že neustále za generálem chodí a omlouvá se mu až do chvíle, kdy už to generál nervově nevydrží a pošle ho velmi pikantně pryč. Červjakov je z toho tak zdrcený, že dojde domů a umře.

Tato kniha mne velmi zaujala svým osobitým stylem, jakým je psána. Autor čtenáře nenutí nořit se do sáhodlouhých popisů okolí a postav, pouze jemně a výstižně charakterizuje nejdůležitější prvky děje. Zpočátku četby se může text zdát mnohým lidem velmi nudný a bez děje, ale to se počtem přečtených povídek rázem mění a čtenář už se od knihy doslova nemůže ani odtrhnout. Byla by proto škoda, kdyby takovéto dílo, jakým jsou Čechovovy Povídky, jednoho dne upadlo v zapomnění.