Evangelium podle Marka

Evangelium bych začal obsahem. O samotném zrození Ježíše tu není skoro ani zmínka. Jan, který kázal před jeho příchodem, říkal, že za ním jde silnější než je on sám. Poté Ježíš přišel a počal kázati. Měl dvanáct učedníků, kteří byli s ním. Chodil od místa k místu a všude, kam přišel, kázal. Lidé ho chápali jako Syna Božího a jeho prostřednictvím komunikovali s Bohem. Ježíš učil po celou dobu vzájemné toleranci, pochopení a vstřícnosti, což sám také činil. V evangeliu jsem našel nespočet situací, kdy se Ježíš dělí o svou stravu, které je většinou málo, a kdy léčí nadpřirozenou silou lidské neduhy. Tyto dvě věci tvoří převážnou část obsahu. Ale jako každý příběh má i evangelium konec, kde Ježíš, poté co byl zrazen, umírá a zjevuje se lidem v jiných podobách.

Samotný příběh se odehrává někde na blízkém východě. Toto určení není příliš specifické a to hlavně proto, že prostor v celém kontextu hraje až zanedbatelnou roli. S časem je to podobné, nezáleží na tom, kdy a za jakou dobu se Ježíš přesunul a jak dlouho mu činy a kázání trvaly. Jinak celé evangelium je velmi zhuštěno a není příliš rozsáhlé. Spíše než o život Ježíšův se vše točí okolo víry v boha. To je asi hlavní náplň. Bohužel možnost porovnání s dalšími třemi díly mám jenom z doslechu, ale zdá se mi, že Marek dokázal evangelium smrsknout do ještě menšího úseku než jeho kolegové.

Nyní bych dal tři příklady podobenství, ve kterých Ježíš často mluvil. Činil tak zřejmě proto, aby byli lidé nuceni přemýšlet do hloubky nad tím, co se jim snažil říci.

„Jestliže království v sobě se rozdvojí, nemůže státi královstvím.“

Tím chtěl Ježíš říci, že celek by měl táhnout za jeden provaz, jinak se blíží k záhubě.

„Rozsévač rozsévá, jedno zrno padlo vedle cesty - ptáci ho sezobli, jiné spadlo na skálu - když vzešlo, slunce ho upálilo, další padlo mezi trní - trní vzrostlo a udusilo je, jiné pak padlo v zemi dobrou - dalo užitek.“

Ježíš přirovnával zrno ke slovu a rozsévače ku kazateli, prostředí, kam zrno padlo pak přirovnal k lidem.

„Není nic zevnitř vycházejícího do člověka, co by ho mohlo
poskvrnit, ale co vychází z něho je to, co poskvrňuje člověka.“

Jedině to, co pochází od srdce člověka (zlé myšlenky), ho mohou poskvrnit.

Na závěr bych snad jen přidal pár subjektivních názoru na věc. Evangelium se mi četlo velmi špatně, jelikož jsem měl kralické vydání. Nalezl jsem spoustu věcí, které jsem nepochopil, to z části dávám za vinu tomu, že nejsem věřící. Také jsem si uvědomil, že celý příběh má hlubší smysl. Je celkem náročný na přemýšlení, většina věcí dává smysl až po chvíli přemýšlení ( zářným příkladem jsou výše uvedená podobenství). Evangelium mě celkem obohatilo, sice ne ve smyslu víry, ale opět jsem si trochu rozšířil obzor.