Den pro Šakala

Kniha začíná popravou Jeana-Marie Bastiena-Thiryho 11.března 1963. Důvodem byl neúspěšný atentát z 22.srpna 1962. Několik mužů z teroristické organizace OAS(Organizace tajné armády)chtělo spáchat atentát na francouzského prezidenta Charlese de Gaulla jako pomstu za odevzdání Alžírska. Atentát byl naplánován na 20:17. POdle vojenského kalendáře z 1961 se mělo stmívat ve 20:35, ale v roce 1962 se setmělo již ve 20:10. "A těch pětadvacet minut změnilo dějiny Francie." Muži z OAS začali pálit příliš pozdě. Neuviděli prezidentův konvoj. Atentát se nepovedl. Bastien-Thiry byl chycen. "Ve Francii se nenajde četa, která by proti mě pozvedla zbraň. Mýlil se." Do vedení OAS se dostal Marc Rodin. Rozhodl se pro nájemného vraha. Spolu s dalšími dvěma vysokými představiteli OAS vybrali "Angličana". Jejich spojka v Anglii dohodla schůzku a večer se Angličan dostavil do jednoho vídeňského hotelu.
Po krátké dohodě přišlo na řadu dohodnutí honoráře. Angličan vysvětlil, že na takové práci musí vydělat tolik aby z toho mohl žít až do konce života. Žádal půl milionu dolarů. Polovinu předem, zbytek potom. Při odchodu se zeptali Angličana na jeho krycí jméno a řekl: „Co třeba Šakal.“ OAS přijala a zjistila, že jediná šance, jak získat peníze je vykrádat banky. Začala. Po získání prvních 250 000 dolarů je poslala. Mezitím si Šakal obstaral speciální kulovnici na zakázku a nové doklady. Britský řidičský průkaz Alexandera Jamese Quentina Duggana, občanský průkaz a doklad o tom, že je válečný invalida André Martin a pas dánského kněze Pera Jensena. Se zbraní vše proběhlo hladce, ale při předávání falešných dokladů chtěl padělatel více peněz a začal Šakala vydírat. Ten ho chladnokrevně zabil. Nedlouho poté se policistům dostal do rukou jeden člen OAS. Po dlouhém výslechu byl již v bezvědomí a musel do nemocnice. Na záznamu z výslechu však policie našla jméno Šakal a začala hledat. Francouzská policie jmenovala hlavním vyšetřovatelem komisaře Clauda Lebela. Šakal si zvolil 25.srpen 1963 jako den atentátu. Ještě před odjezdem nakoupil nějaké šaty, aby se mohl převléci za 3 jiné lidi. Do Francie se rozhodl přijet vypůjčeným vozem přes hraniční přechod s Itálií. Bohužel pro Šakala byl několikrát odhalen zabil jednu francouzskou hraběnku. Do Paříže se dostal pouze s obtížemi. Několik dní pobýval v bytě Julese Bernarda v přestrojení za studenta z New Yorku jménem Marty Schulberger. Jednou ráno se Šakal vypravil do města a když se vrátil vyhlašovali v televizi pátrání po Šakalovi a ukázali jeho podobiznu. Šakal Bernarda zabil. 25.srpna se vydal do města již jako André Martin. Vzal si na sebe potrhané špinavé oblečení a kulovnici složil tak, že vypadala jako berle. Do ulice rue Renes, kde měl „velký Charles“ předávat „Médaille de la Libération“ válečným hrdinům byl vstup zakázán, ale Šakal měl doklad o místě bydliště v čísle 154 a bariéra byla u čísla 132. Policista ho pustil. Poté co vešel do domu za bariérou požádal domovnici o trochu vody. Když mu natáčela vodu Šakal ji omráčil. Odepnul přesku, která mu držela nohu u zadku a počkal než sem prokrví. Asi po pěti minutách si vzal klíč a šel o patro výše. Tam svou kulovnici sestavil a poté čekal a kouřil. Mezitím komisař Lebel zjistil od policisty, že přes bariéru prošel jeden invalida. Okamžitě se rozběhl do čísla 154. V té chvíli již Charles de Gaulle předával medaile. Šakal se chopil své kulovnice a namířil. Zlehka stiskl spoušť a vystřelil, jenže minul. Charles de Gaulle se v té chvíli sehnul, aby políbil jednoho vojáka na tvář. „Blahopřejný polibek, tak běžný ve Francii a jiných zemích a tak nepochopitelný pro Anglosasy.“ Claude Lebel dosupěl do šestého poschodí. Před ním byly pouze zamčené dveře, a tak policista ustřelil zámek. Šakal se otočil a střelil policistu do prsou. Než ale stačil přebít sebral komisař Lebel samopal a Šakala zabil.