Noc s Hamletem

Sbírka Noc s Hamletem vychází roku 1964, po patnácti letech Holanova nuceného odmlčení (v 50.letech nepřijat totalitním režimem), jako hold básnickému géniu W. Shakespeara - z podobných pohnutek vznikl básnický cyklus Mozartiana, v kterém Holan skládá poctu géniu W.A.Mozarta.

Holanova osobitá, filosoficky laděná poezie je velmi náročná na pochopení již z několika důvodů – užívá mnohovýznamová pojmenování, složité metafory, neologismy, protiklady, spojení abstraktních pojmů s konkrétními, termíny, symboliku. Výjimkou není ani lyrickoepická básnická sbírka Noc s Hamletem. Symboliku básnické sbírky nacházíme již v samotném názvu. Hamlet jakožto literární typ váhavého a neustále ptajícího se člověka zde dostává novou dimenzi, kdy nejen otázky klade, ale dává stále nové odpovědi, ve smyslu nových pohledů na danou skutečnost a problematiku. V této sbírce se prolíná několik myšlenkových rovin najednou. Básníka v noci navštíví Hamlet, aby s ním vedl filosofický dialog na různá témata:

o dějinách lidstva / A přece zlo stoupá míchou lidstva…stoupá znovu a znovu k mozku pýchy/

o osudu člověka /ale prostě je to vždycky strach být sám, být sám, být prostě sám// Když poznávám člověka dávám se znovu do nářku/

o smyslu lidského bytí /To vaše dění mnoho je a není, však dění s bytím : zázrak k závidění//soucit s žitím, které je jenom dech a žízeň a hlad a páření a nemoc a bolest../

o smrti /jen když se smíříš se smrtí, pochopíš, že všechno pod sluncem je skutečně nové/

o protikladu dobra a zla / Její radost byla ještě v anděli strážném a její štěstí ještě nebylo v démonu/

o štěstí / Ovšem, ani nevědomost neznamená štěstí /

o ženě jako matce / Matka!…Ta její trpělivost, to její zas a zase, které by mohlo oddalovat věčnost //Maminka! Ta stále na nástupišti loučení a nakonec sama!/

o lásce /Ženy! To jako by prchající slovo naze nastavené vhodilo svá roucha do rukou naší touhy a řeklo: Nejsem láska!// Láska je jenom jedna a je jenom jednou. Láska je skutečně smrtelná//láska je jenom součást naší jistoty/

o poslání poezie / Žádný sonet nemůže být cukrový, i kdyby jej napsal Shakespeare // Ale báseň je dar…/

o poznání / Není poznání…Žijeme jen a jen v přeludech /

Ústředním tématem všech dialogů, ale i celé sbírky, zůstává problematika smyslu umění /umění, které je už dávno atraceno zvědavostí pekel a lhostejností tohoto světa// umění je nářek, něco pro někoho, nic pro všechny/, umělcových možnostech / Tím větší báseň, čím větší básník, nikoliv obráceně! / , géniových povinnostech. Témata se v dialozích navzájem prolínají a střídají nepravidelně, zdá se, že jsou dokonce řazeny asociativně, tak že sledovat myšlenkovou linii jednoho tématu je nesmírně obtížné, až nemožné.

Básnické prostředky užívané v celé sbírce jsou :

-neologismy /kráčivec,vítr průvanil,loučenec,obsvětí /
-mnohovýznamová pojmenování / jako strom na němž jsou plody, jež dozrávají předčasně/
-termíny / verš v radiaci, atonální harmonie /
-"barokní" metafory /stavitelé půlnočních mostů/
-nezvyklý způsob vyjádření + asociace

/Noc kouřila dějiny, jedla smažená křidýlka uřezaná
z kotníků Merkura a zapíjela to potem varhaníka u
svaté Tragédie…//večer se valil prázdným rukávem
jeho kabátu jako pohlavím slepce, které by
vykousala hudba…/

Neméně typickým prvkem pro celou sbírku je odkazování na řadu
historických postav / Mojžíš /, na literární postavy / Julie, Ofélie /,
antické hrdiny / Orfeus a Euridika / či samotné spisovatele / Shakespeare /.