Minervistka

Emilii se líbí chemie, chtěla by se učit. Nejde to. Naneštěstí nežije ve správné době. Tak je často nespokojená, zdá se jí, že ji všichni urážejí, a to jen proto, že touží být samostatná dívka, která nevidí účel života jen v tom, co nejrychleji se provdat za výhodnou partii a do konce svého života vychovávat děti... Společnost na konci 18. století bohužel zastávala opačný názor než Emilie a tak si chudák Emilie připadala jako blázen, nebo alespoň jako velká hříšnice. Kdyby tu nebyla teta Viola, o které si celá rodina myslí, že to nemá v hlavě v pořádku a její přítel, pomocník v tatínkově lékárně Vokurka, byla by si tak Emilie připadala do smrti...

Nakonec po všemožných problémech s maminkou, se svým nastávajícím, chovankami v klášteře a spoustou jiných nepřejících osob, konečně odjede studovat do Prahy, na jednu z prvních dívčích škol v Čechách.

Hodnocení :
Raději si přečtu napínavou detektivku, nebo přepis her od Shakespeara, ale tahle knížka byla první dívčí román, který jsem nezaložila zpátky po prvních pěti stránkách, snad proto, že tam bylo i něco reálného.