Žít jednou spolu

Příběh se odehrává po 1. světové válce na samotě, kde se po smrti přísné, zlé a zlomyslné hospodyně začínají dít věci, které by se za jejího života nikdy nemohly uskutečnit. Hospodyně se v mládí provdala za majitele statku pouze z vypočítavosti - kvůli majetku, který, jak doufala, jednou po smrti manžela zdědí. Osud tomu chtěl ale jinak. Hospodyni sklátila těžká nemoc, které po dvou letech podlehla.

Ještě za života hospodyně, v době, kdy už nemohla pracovat, bylo potřeba povolat náhradu za její chybějící ruce na statku. A tak hospodář najal na práci i přes její zákaz čeledína. Byl to poctivý mladý a velmi šikovný pracovník. Netrvalo dlouho a brzy se po smrti hospodyně se souhlasem hospodáře zasnoubil s jeho starší dcerou. Nešťastnou náhodou se tento hodný hoch dostal do nepříjemného problému. Dvě protřelé a nepoctivé ženy z města na něj připravily léčku. Jedna z nich byla v jiném stavu, a aby předešla pomluvám ve vesnici, rozhodly se obalamutit čeledína. Opily ho do němoty a ten si následně vůbec nic nepamatoval... Po nějaké době přišly ženy na statek pro čeledína, aby si vzal jednu z nich - tu, která je s ním údajně těhotná. S tím samozřejmě čeledín naprosto nesouhlasil - nebyl si vědom žádného prohřešku vůči těmto ženám. Protože nechtěl ublížit své snoubence (hospodářově dceři), v tichosti statek opustil.

Po nějaké době se ženě z města dítě skutečně narodilo, a protože tato žena brzy po porodu zemřela a o dítě se neměl kdo starat, ujala se jeho výchovy hospodářova dcera.

Celý příběh končí velmi optimisticky tím, že po dlouhých sedmi letech čekání se čeledín na statek skutečně vrátí zpět ke své snoubence.


Ukázka ze strany 238:

"Řeka se řítila kolem. Na zápraží domu stály tři tiché postavy. Posléze poznamenala mladší dívka: ´Já jsem si už tenkrát zapsala, že se vrátí.´
Nato vstoupili zpátky do domu. Pečlivě zamkli."