Bůh zemřel, když se narodili

Tento historický román se nazývá Bůh zemřel, když se narodili. Napsala jej Oldřiška Lišková. Bohužel se mi nepodařilo zjistit více o této autorce. Kniha byla vydána roku 2001 v Českém Tešíně vydavatelstvím AGAVE. Je to tedy poměrně „mladá“ kniha.
Její titul se dá těžko vysvětlit. Je zajímavý a krásný, ale těžko říct, co tím autorka chtěla vyjádřit. Snad to, že za historickými událostmi je i spousta tajemství, které jsou i smutné a nešťastné.
Kniha je rozdělena na předmluvu a na čtyři části, které se skládají z několika kapitol. Kompoziční postup je napsán chronologicky. V tomto románu jsou popsány lásky, starosti, utrpení a osudy významných postav našich dějin a také dějiny z tohoto období.
Vše se vzájemně prolíná, ale je to napsáno přehledně a velice čtivě.
Román je napsán spisovnou češtinou. Neobjevují se zde žádné speciální formy jazyka. Autorka použila velké množství přímé řeči.
Příběh pojednává o Přemyslovcích. Čili se tam vyskytuje velké množství postav. Nedá se říct, že by jedna z postav byla hlavní. Trochu větší důraz byl kladen na Elišku Přemyslovnu, ale nebylo to tak výrazné. Spisovatelka dokázala skvěle přiblížit povahy a myšlení jednotlivých postav.
Na začátku knihy je předmluva, která zasvětí čtenáře do doby před hlavním dějem. Začíná roku 1278, kdy zemřel Otakar II. v bitvě na Moravském poli. Po něm vládl jeho syn Václav druhý s manželkou Gutou Habsburskou. Trnem v oku mu byl Záviš z Falkenštejna (druhý manžel Václavovy matky), proto ho nechal zabít u Hluboké. Tím končila předmluva a začínal samotní příběh.
Václav měl s Gutou tři děti – nejmladší, avšak nejsilnější Elišku, povrchní a prostoduchou Annu a budoucího nástupce trůnu Václava III. Guta však zemřela a Václav si nechal z Polska dovést mladičkou polskou princeznu Elišku Rejčku. Ta se ukázala jako chtivá, lstivá a mazaná žena, která se s pomocí svého milence Jindřicha z Lipé udržovala v předním postavení říše. Život jí ztěžovala sebevědomá Eliška Přemyslovna, která ji nesnášela. Dokonce ji po smrti Václava II. vyhostila z hradu. Po něm vládl Eliščin milovaný bratr mladý Václav III. Měl věrného přítele oddaného Petra z Rožmberka. Petr tajně miloval Václavovu manželku Violu Těšínskou. Měl si však vzít Annu z Lipé na přání rodičů.
I bezcitná Eliška Přemyslovna byla schopna milovat, a to Jana z Falkemštejna, syna Záviše z Falkenštejna. Vážený pan Hroznata Jana už odmalička vedl proti králi. Chtěl, aby ho zavraždil.
Příběh skončil tím, jak Václav III. táhl s vojskem do Polska. U Olomouce padl ne rukou Falkenštejna, ale rukou neznámého vraha. Jan se ho pokoušel zachránit, ale dorazil pozdě, navíc ho všichni považovali za vraha. Zpráva o králově smrti se dostala k Elišce Přemyslovně. Ta nad Falkenštejnem vynesla rozsudek smrti. Jan čekal až kat vykoná to co má,viděl Elišku, která se ho pokoušela zachránit. Ale přišla pozdě…
Tato kniha mi podrobně přiblížila útržek z dějin posledních Přemyslovců. Autorka zjevně obohatila dějiny. Ale udělala to tak věrohodnou formou, že by se tomu dalo i věřit. Kniha se mi velice líbila a doporučila bych jí všem, co mají rádi historii, nebo dívkám, které mají rády romantiku.

UKÁZKA:
…kat napřáhl sekeru.
V té chvíli vyběhla Eliška na nádvoří. Viděla katovu zdviženou ruku.
V hlavě pocítila tupou bolest.
Nohy jí podklouzly a mladá Přemyslovna se ocitla na zemi.
Vše bylo ztraceno.
Jan zavřel oči. Otevřel je a viděl Elišku klesající k zemi.
Přes déšť k němu dolehlo její zoufalé, plačtivé: „Zadrž!“
Pohledem vyhledal její oči. Lásko…
Byl spokojený. Šťastný.
Mohl se odevzdat smrti.