Smrt si říká Engelchen

Kniha je koncipována jako vyprávění a vzpomínky partyzána Volodi, který toho času leží v nemocnici ve Vsetíně s nehybnýma nohama. Při vyhánění Němců ze Vsetína dostal totiž zásah do zad. Byl přenesen svými soudruhy do sklepa, kde se setkal s panem Kroupou, který mu dal napít dobré pálenky - jako hrdinovi. Když ho potom vezl(i) do nemocnice, pyšnil se tím, že je to on, kdo tohoto hrdinu zachránil. Lidé ho však znali jako kolaboranta a těžce ho vypískali.

Z počátku není vůbec rád, že žije - leží nad ním stín Ploštiny a ztráta mobility. Otravuje hodného doktora Brázdu a setry, kteří se o něj perfektně starají. Postupem času se zamiluje do sestry Elišky. V nemocnici ho navštěvují různí lidé - jeho matka, soudruzi partyzáni, pan Kroupa, Fred, Marta, soudruh z KSČ (nabízí mu členství).

Dostal se na kopanici k partyzánům dobrovolně. Stal se z něj dobrý a spolehlivý partyzán. Zamiloval se do Marty a byl celý šťastná, že ji může doprovázet do Brodu, kde měl za úkol výslech jednoho člověka. Marta ho pozvala do nádherného bytu, kde se s ní (jako svou prvou ženou) poprvé vyspal. Jednou Martu hrubě zmlátil nějaký generál. Nikolaj souhlasil s pomstou. Zatarasili cestu, všechny esesáky postříleli, generála zkopala Marta. Při té příležitosti zabavili důležité dokumenty, které poté předali příslušníkům Rudé armády, a nějaké zbraně.
Jednou načapali při procházce dva Němce - důstojníky. Jednoho zabili na místě, druhého až po tom, je dovedl ke svému vojsku, které partyzáni odzbrojili a nechali odejít živé (konec války se blížil). Byl to velmi kontroverzní a riskantní čin.

Voloďa měl jet do Kubisovy vily se dřevem a při tom splnit další úkoly ve Zlíně. Tam zjistil, že přijelo Jagdkommano se svým šéfem Skorzenym a jeho pobočníkem Engelchenem. Tito měli za úkol zlikvidovat partyzány, aby byl umožněn ústup německých vojsk ze Slovenska. Ve vile se zase potkal s Martou.

Do oddílu se k nim přihlásili Baťa a Machů. Vypadali jako provokatéři od gestapa, ale Nikolajovi a Voloďovi chyběly důkazy. Nechtěli je zastřelit - nechali je s nim v oddílu na zkoušku. O několik dní později se stala strašná nehoda. Petr donesl nové pancéřové pěsti, které ukořistil a Nikolaj si je prohlížel ve stavení. Řídil se podle návodu, který mu Voloďa překládal, a nechtě mu to vystřelilo. Celá chalupa byla ihned v plamenech. Nikolaj se tím zmrzačil a jako přísný šéf se ihned zastřelil. Voloďa vyvázl živý. Tím přišli o vedoucím oddílu a ještě díky nedbalosti Freda využili Baťa a Machů zmatku a utekli. Novým šéfem byl zvolen Griška. Fred přežil jen díky tomu, že všichni byli měcí na něm vykonat rozsudek partyzánského soudu. Rozhodli se opustit Ploštinu. Rozdělili se do tří skupin. Petrova, ve které byl i Voloďa, měla za úkol odlákat Němce, aby se ostatní mohli usídlit v průsmycích a konat svou práci. Petrova skupina zachránila dva Němce, kteří dezertovali a honila je německá policie. Přidali se k nim a osvědčili se hned večer při přepadení konvoje, protože uměli dobře zacházet s kulometem. Chtěli se vrátit na ploštinu, ale našli ji už vypálenou Němci. Celá vesnice byla spálená a 27 mužů upálených. Partyzáni byli naprosto zničeni. Rozhodli se však pokračovat v práci. Petrova skupina provokovala Němce a utíkala před nimi po celých Beskydech. Na Pulčinách postříleli část Jagdkommanda. Z původně třiatřicetičlenné skupiny jich zbylo jen dvacet, ale utekli Němcům, resp. Němci to zabalili.

Potom se přidali k ostatním partyzánům, doprovázeli Rudou armádu horami a nakonec skončili na Vsetíně, kde vyháněli Němce.
Za dobu strávenou v nemocnici se začal Voloďovi vracet do nohou život - mohl nakonec i chodit. Navštívil ho bratr Marty a řekl mu, že spáchala sebevraždu a chce, aby mu o ním vše pověděl - málo tomu rozuměl. Kniha končí rozloučením s doktorem Brázdou a hlavně Eliškou, kdy se Voloďa se slibem, že se vrátí, vydává hledat Engelchena, protože to byl on, kdo nesl vinu za vypálení Ploštiny (o Skorzenyho se postarají spojenecké tajné služby).

Myšlenky: Každý, kdo tam byl, nese vinu na vypálení Ploštiny a nejde na to zapomenout. Válka je strašná.
Jazykové zpracování: Psáno ich-formou - vypravěč Voloďa. Velmi živý jazyk. Vyprávění mělo velmi hektický spád.

Ukázka:
A potom tu byla už jen Eliška. Našel jsem ji celou zoufalou v pokoji pro sestry.
"Jdu hledat Engelchena, potom se vrátím."
"Vrátíš se? Určitě?"
"Určitě se vrátím."
"Kdyby ses nevrátil, Voloďo …"
"Vrátím se."
Hloupoučká Eliška. Tak mile hloupoučká. Kdybych se nevrátil, co bych měl na tomto světě? Koho? Teď když skončila války, když musíme žít?
Žít! Byly chvíle, kdy jsem si myslel, že to nedokážu. Ale to jsem byl nemocný, velice nemocný.
Nejdřív ze všeho najdu Engelchena …

Hlavní postavy:
Voloďa - hlavní postava celého díla - vypravěč; původně student, výborná znalost němčiny
sestra Eliška - mladá, příjemná, milá sestra v nemocnici ve Vsetíně
Doktor Brázda - dobrý vsetínský doktor
sestra Helena - stará panna; vsetínská sestra
pan Kroupa - kolaborant
Marta - hezká, vzdělaná židovka pracující pro gestapo; děvka; Voloďova milá
Nikolaj - příslušník Rudé armády; vedoucí partyzánské skupiny
Petr - Srb; partyzán
Griško - příslušník Rudé armády; partyzán
Fred - partyzán; syn kolaboranta Kubise
Wilczik - šéf zlínského gestapa
Skorzeny - generál SS, Oberguppenführer SS