Betonová zahrada

Autor použil jako vypravěče svého příběhu téměř patnáctiletého Jacka, který se svou rodinou sestávající se z šesti členů žije uzavřený život bez jakýchkoli přátel, návštěv nebo jakéhokoliv náznaku civilizace. Jeho otec je despotický člověk ubližující svým dětem, a obzvláště pak Jackovi různými posměšnými poznámkami a urážkami. Jejich matka je člověk žijící spíše v ústraní, zbytečně nemluví a ani se příliš nezastává svých dětí. Jack má čtyři sourozence. Starší sestru Julii – pěkně vzhlížející, zodpovědnou a čistou. Mladší sestru Sue, která žije svým životem a rovněž mladšího bratra Toma, který je až nebezpečně závislý na své matce. Rodina žije v obrovském domě v ústraní, jen na obzoru se vzpínají paneláky z nedalekého sídliště. Dům vypadá trochu jako hrad, s malými okny a něčím připomínající cimbuří okolo balkónu. Dům měl také velikou zahradu s kdysi krásnou skalkou.

Otec se jednou rozhodne, že svou zahradu promění v jednu velkou betonovou plochu, protože mu zdraví nedovolovalo aby mohl zahradu upravovat jako dřív. „Bude to úpravnější,“ řekl. Přivezli cement, otec s Jackem jej nanosili do sklepa a vzhledem k tomu že neměli míchačku tak jej tam i míchali. Začali tvořit několika centimetrovou vrstvu betonu okolo domu což mělo sloužit jako příjezdová cesta. Jack se jednou s kolečky odebral pro další várku cementu, a když se vrátil, tak jeho otec ležel s tváří zabořenou do čerstvého betonu bez jakýchkoli známek života. Otec zemřel na srdeční záchvat. A až jej sanitka odvezla, tak vzal Jack špachtli a díru v betonu po svém otci zadělal.

A od té doby šlo vše jinak nežli mělo. Jack se přestal o sebe starat, ani se nepřevlékl pokud mu někdo nevyměnil šaty. Julie začala kouřit a stýkat se se svým tajným přítelem. Matka byla připoutána na lužko a tak musela Julie obstarávat celou rodinu vařením, uklizením, nakupováním a ostatními věcmi. Jednou se Jack vrátí ze školy a Julie už stojí přede dveřmi matčiny ložnice s klíčem v ruce a povídá: „Je mrtvá.“ Jacka to překvapilo, lehce vystrašilo, ale bylo mu to tak trochu jedno, protože my bylo jedno úplně všechno. Děti jsou teď odkázány samy na sebe, ale nechtějí aby je někdo rozdělil, a tak se rozhodli že smrt své matky utají. Stejně k nim nikdy nikdo nechodil, nikdo poblíž ani nebydlel, a tak Jack přišel na nápad že by ji mohli zabetonovat do bedny ve sklepě. A tak také učiní. Pohřbí ji mezi tlusté vrstvy betonu a žijí dál svým ničím nerušeným, „rodinným“ životem. Jacka smrt matky vůbec nezměnila k lepšímu, spíše naopak. Nestříhá si vlasy, nic jej nezajímá a volné chvíle tráví onanií. Julie konečně představila svého o několik let staršího přítele Dereka, který se živí profesionálně kulečníkem a je velice bohatý. Sue je uzavřená, nevychází ze svého pokoje kde si stále čte nebo píše do svého zápisníku. Tom se tak nějak smířil se smrtí své matky, byť si ze začátku neuvědomoval co se to vlastně stalo a stává se nyní závislým na Julii, která je pro něj novou matkou.

Zanedlouho, to je zrovna na návštěvě Derek, se ze sklepa začne linout silnější a silnější zápach. Jack zjistí, že se v betonu udělala obrovská prasklina a rozpadající se matka silně zapáchá. Derek se objeví ve dveřích od sklepa a ptá se co to tam tak úzkostlivě schovávají. Julie s Jackem se na sebe podívají a nakonec z nich vypadne že to je mrtvý pes, kterého nechtěl Jack pochovávat na zahradě, prý aby ho mohl mít stále nablízku. Derekovi se to nezdálo, ale pomohl jim prasklinu zadělat a poté se odporoučel. Několikrát se u nich ještě objevil, a jednoho dne se pohádal s Julií a odjel. Té noci bylo horko. Jack spal nahý, v té době již o něco lépe upravený, ale nemohl usnout. Šel se podívat na svého bratra Toma jak spí v postýlce. Chvíli si s ním povídal a pak přišla Julie. Hovořili o matce, Derekovi a všech problémech které je zužovali. A pak se z ničeho nic začali mazlit. Oba byli ve vteřině nazí. Ve dveřích stanul Derek, uviděl je, řekl že je to naprosto nechutné, že Julie mu nedovolila aby se jí jen trochu dotkl a teď tohle a odběhl do sklepa. Začal rozbíjet beton v krabici. Julie si lehla na Jacka a za dunivého zvuku krumpáče dopadajícího na betonovou kostku se s ním vyspala. Poté do pokoje vběhla Sue, vzbudil se Tom a všichni se sesedli a pozorovali, jak k domu přijíždí policejní vozy a kdosi vybíhá po schodech…

Kniha byla fascinující, strašidelná a v některých pasážích až znechuťující. Byl to příběh o obrovské sourozenecké soudržnosti která přerostla až do takových rozměrů že spolu sourozenci měli styk. Příběh se zdá neuvěřitelný, ale při čtení knihy to ani nepřijde a vypadá to jako všední rutina kterou vykonává každý.